Proč je na Slovensku vše drahé.

Životní poměry na Slovensku zhoršuji se den ze dne. Ceny, které jsou zde požadovány jak producenty, tak obchodníky, přesahují již dávno meze slušnosti a dovoleného zisku.

Židovští obchodníci dovážejí z Prahy a z Brna stále spousty zboží, nakupují, jak sami často ve vlaku a jinde vypravuji, poměrně levně a prodávají s ohromným ziskem.

V nitranské i komárenské župě, krajích neobyčejně úrodných, není nouze o potraviny, ale sedláci buď vůbec nechtějí prodali nebo jen vyměniti. Při tom žádají na př. za kilo ořechů v ceně 5—6 K (úroda ořechů byla velmi pěkná) kilo petroleje, který se pod rukou prodává za 20 až 30 korun.

V maďarských vesnicích neprodají českému úředníkovi a vojákovi vůbec nic. Doufají, že je hlad a drahota ze Slovenska vyžene.

Také obecní aprovisace ve městech prodávají obecenstvu vše za ceny nepřiměřeně vysoké a sice z důvodů politických. Obyvatelstvu, které jest nuceno platili vysoké ceny, se řekne, že drahotou jsou vinni Češi, těch kdyby nebylo, že vše by bylo mnohem levnější, a tímto způsobem zvětšují nespokojenost obecenstva.

Úřady měly by hospodářství obecních aprovisaci podrobiti řádné kontrole a zjistiti, proč prodávají vše za ceny o 30—50 procent vyšší, než v Čechách a na Moravě. Ovšem, dříve musí samy vybřednou ti z toho papírového moře, v němž se topí. Pro samé psaní nemohou se dostali k práci.

Výstižně charakterisoval naši správu na Slovensku, civilní i vojenskou, francouzský generál: »Mnoho papíru, málo práce.«