Rok 1915: Jak příliš divoké sny přivedly ženu před soud

Čtení do postele.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Sen a jeho následky.

V „Berl, B. C.“ čteme: Zajímavý rozsudek vynesl říšský soud v případu, který v těchto dnech zaměstnával ve třetí instanci druhou trestní komoru zemského soudu I.

Pro pomluvu byli obžalováni ve smyslu § 186. německého trestního zákona kupec Valdemar Benicke, vdova Matylda Arndtová a Alžběta Fähndrichová.

— Počátkem srpna 1913 kolem 1 hodiny v noci slyšela obžalovaná Arndtová, 67letá paní, jak tvrdila, na dvoře znamení, jež se jí zdálo podezřelým. Brzy na to prý slyšela polodušený výkřik a dutý pád, mimo to prý za nedlouho po tom slyšela, že domovník, listonoš Freitag vracel se do svého bytu ve vyšším patře.

Odehrálo-li se toto vše, je velice pochybno, pravděpodobnější je domněnka, že stará paní měla onu noc těžké sny a vše to bylo jen v její obraznosti. V mozku A. spojily se konečně všecky tyto momenty ve fantastickou vražednou historii, v níž hlavní úlohy hráli domovník Freitag a hostinský Bredt, který měl v přízemí výčep.

Stará paní si vymyslila, že do výčepu byl vlákán host, opit a byl zavražděn ve sklepě. Tuto historii vyprávěla své dceři obžalované Fähndrichové a ta opět svému podnájemníku Benickovi. Po déle trvající válečné radě bylo usneseno, oznámiti vše policii. Benicke napsal udání a podepsal „Otto Walthur“. Dopis odnesla na poštu Fáhndrichová.

— Policejní vyšetřování vražedné historie nemělo výsledku a všichni jmenovaní byli obžalováni jako původci utrhačného udání. Poprvé byly obžalované ženy odsouzeny k pokutě po 50 markách a Benicke do vězení na 5 dní.

Soudní rada dr. A. Salomon se z rozsudku odvolal a v důvodech akcentoval, že každý státní občan má nejen právo, nýbrž povinnost, učiniti udání, má-li jisté podezření, že byl spáchán zločin, udavač stojí proto pod ochranou § 193.

Říšský soud také zrušil první rozsudek, konstatovav, že každý, kdo učiní úřadům udání, aby byl pachatel potrestán, stojí pod ochranou § 193, také v tom případě, když udavač udaného nepachatele má za pachatele jen z lehkomyslnosti a z formy udání nebo z okolnosti vznikne urážka. Trestní komora proto obžalované osvobodila.