Rok 1914: Jedinečné zkušenosti vojenského chirurga ze začátku první světové války

Operující vojenský lékař.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Z válečné chirurgie.

Generální lékař německý dr. Kraske uveřejňuje v mnichovském lékařském týdenníku svá první chirurgická pozorování z bojiště. Zpráva týká se už 600 zraněných.

Největší část zraněných, píše dr. Kraske, má rány způsobené střelami z pušek a rány u přátel i nepřátel se mnoho neliší. Z toho se dá soudit, že na jižní části naší západní hranice se neužívá střel dum-dum, takže jejich vyskytování na severním bojišti vždy více ukazuje hlavně na vliv anglický.

Dle sděleni raněných, zasáhly je střely ponejvíce ze vzdálenosti 4 až 600 m. Dlouhé kosti končetin, rukou a nohou, vykazuji celkem jednoduchá zranění a také rámy jdoucí většími dutinami děla jsou většinou bez rozšíření.

Opět se potvrzuje překvapující zkušenost, že četné rány skrz prsa, jichž dr. Kraske viděl asi 30, se velmi dobře hojí a způsobují jen nepatrné kašláni krve nebo jiná krvácení. Také prostřelená střeva mohla se zcela jednoduše zašít. Nejhorší jsou ovšem rány z daleka do hlavy, které v četných případech mají v zápětí ihned smrt.

Přes to byla pozorována divotvorná zachránění. Záleží hlavně na tom, zda kulka v hlavě působí výbušně čili nic. Naklonění hlavy na pravou stranu, které při střílení leže je nutno, má za následek časté poranění levé části hlavy, které v příznivých případech poruší mozek jen nepatrně; vedou k obrnám pravé polovice těla a k ztrátě řeči.

Zcela jiná jsou poranění střelami z blízka. Natržení jsou pak častější a rozsáhlejší i když není zraněná kost. Kosti ramenní jsou často tak roztříštěny, že nelze na zachování ruky pomýšleti.

Nepřátelská děla měla, soudě z poranění, velmi chabý účinek; rány byly řídké a — alespoň od šrapnelů — nápadně lehké. 60 až 80 procent všech ran připadá na končetiny, což se vysvětluje hlavně ovšem tím, že jiná zranění přivodí častěji smrt.

Řada podivných šťastných náhod se zkušenostmi z války značně rozmnoží. K takovým případům dlužno počítati na př. ten, kdy jazyk byl napříč hladce prostřelen, aniž by při tom byla zraněna kost. Znovu zdůrazňuje lékař, že řadu zranění plic dlužno považovat za lehká; je-li ovšem zraněna páteř, je výsledek nejčastěji smutný.

Průběh hojení ran břišních závisí velice od doby, jež uplyne k operací a vůbec je doprava a opatření roněných skorem stejné důležitá, jako rána sama. Lehké rány mohou se při dopravě zhoršit, kdežto rychle dopravené i těžké rány lze dobře vyhojit.