Rok 1912: Úplatky za dodávky zbraní pro armádu

Chytrý zástupce firmy.

Historka, která vypadá jako vystřižená z Gogolova románu a o ní se tvrdí, že je naprosto pravdivá, koluje nyní v celé řadě listů.

Za rusko-japonské války objednávala ruská vláda různý válečný materiál také u rakouských firem.

Na tyto dodávky poukazoval ruské dumě poslanec a později i předseda dumy Gučkov, jenž tvrdil, že za těmito dodávkami vězely všelijaké machle, kterých však blíže neoznačil.

Nyní se vypravuje, jaké to machle byly. Zástupce jisté rakouské firmy ucházel se tehdy v Petrohradě o válečné dodávky a přednesl svoji žádost také jistému velkoknížeti, který tehdy byl generálním inspektorem dělostřelectva, nyní však již jím neví.

Když hovor s dodavatelem trval chvíli, praví velkokníže, že musí se poraditi o této záležitosti se svým vojenským štábem a podal žadateli svoje pouzdro a shledal, že je prázdné. Ale byl to chytrý člověk, který ihned pochopil, co to znamená a jelikož takovému zjevnému pokynu rovněž dobře porozumněl, ihned sedl a napsal chek na velikou částku a vložil jej do pouzdra.

Velkokníže se vrátil a bavil se dále svým hostem. Potom podíval se nedbale do pouzdra, prohodil, že musí ještě jednou se poradili se svým štábem a prosil hosta, aby měl ještě strpení a zatím si vykouřil ještě jednu cigaretu.

Rozumí se, že chápavý jednatel okamzitě porozuměl tomuto pokynu a když se velkokníže vrátil, našel již v pouzdru druhý chek zase na stejně velkou částku.

Nyní teprve bylo všechno v pořádku a dotyčná firma dostala beze všeho onu tučnou dodávku.