Rok 1912: Potopení Titanicu ve svědectví přímých účastníků: kdo byl hrdina a kdo zbabělec?

původně vyšlo: Lidové noviny - 1912, autor neuveden.
Přesně před 110 lety došlo k námořní katastrofě, která mnohé fascinuje dodnes - 14. dubna 1912 narazil parník Titanic do ledovce a potopil se. Jak tehdy o této šokující události informoval tisk? Jaké byly osudy významných i obyčejných účastníků plavby, nebo jak na tragédii tehdy reagovali politici? To vše vám podrobně popíše text, který o zkáze Titanicu vyšel 21. dubna 1912 v Lidových novinách.


Katastrofa lodi Titanic.

Účty za první a poslední výlet Titanic už pomalu budou uzavřeny. Zahynulo při něm na 1638 lidí a ztratilo se při něm jmění na 700 milionů korun. Tak draze, tak šíleně draze zaplacen byl o pět už hodin lepší rekord nádherné lodi, jež ponejprv brázdila vlny oceánu!

Teď nezbývá už než podepsání těchto strašných účtů i nadřízenými úřady, poslední ocenění hrdinských činů neznámých dosud hrdinů na palubě, zostření mezinárodních pravidel plavebních — a — — —

Jsou lidé, kteří říkají, že už se o té katastrofě načetli už příliš mnoho... A zdá se opravdu, že všeobecný druh lidstva při podobných katastrofách nemá většího svědomí nad svědomí těchto lidi. Messina dojala, rozechvěla - a bylo zapomenuto. Liberté rozrušila, pobouřila — a bylo zapomenuto a Titanic neujde podobnému osudu.

Za měsíc už sotva kdo vzpomene na ni, královnu moře, pochovanou 3000 metru pod hladinou mořskou se slávou, která trvala všeho všudy jenom několik dní...


Obšírné líčeni telegrafistovo.

Tel. - Z Londýna, 20. dubna.

Karold Bride, zachráněný telegrafista Titanic, vypravuje: Vystřídal jsem právě PhiIippse, když tu přišel k nám kapitán Smith a řekl: Srazili jsme se s ledovcem, připravte se k signalizování o pomoc, ale ne dříve, dokud nerozkáži...

Po deseti minutách přišel kapitán znovu a rozkázal: Oznamte mezinárodní signál o pomoc! — Nechápali jsme vážnost situace a Philipps dokonce žertoval, dávaje signál. Také kapitán ze začátku se poněkud usmíval s námi. První loď, která zaslechla naše volání a ozvala se, byla Frankfurt.

TeIegrafista na ní opustil hned svou místnost a šel dát zprávu kapitánovi. Než se vrátil, museli jsme mu oznámit, že Titanic už přídou klesá, ale že Carpathia nám jede na pomoc.

Běžel jsem ke kapitánu Smithovi. Na palubí byl velký nával, ale žádná panika. Než jsem se vrátil, oznámil Philipps Carpathii, kde jsme. Běhal jsem od kapitána k telegrafní místnosti a viděl jsem, jak lodice odrážejí na moře a loď klesá... Aparát pracoval stále slaběji, kapitán oznámil, že voda vnikla do strojovny a že dynama už přestanou asi pracovat. Oznámili jsme to Carpathii.

Philipps seděl klidně u stroje a dával signál za signálem. Přinesl jsem záchranné pásy pro nás oba. Signály zachytila zatím Olympic. Poslední zpráva zněla: Už jsme skoro pod vodou! Zatím co Philipps to telegrafoval, zul jsem mu boty a oblékl mu záchranný pás.

Žertoval ještě: Podívej se, nezbyla-li pro nás lodička! — Viděl jsem skládací loďku u komínu. Dvanáct mužů namáhalo se dostat ji na palubu. Byla to těžká práce, pomáhal jsem jim. Pak jsem se vrátil k Philippsovi a řekl mu: Poslední loďka je už pryč!

Kapitán volal na nás naposled: Lidé, vykonali jste svou úplnou povinnost. Opusťte kabinu. Teď — zachraň se kdo můžeš! Zbavuji vás vaší povinnosti! Každý muž pro sebe! — je teď heslem.

Viděl jsem, jak vlny převalily se palubou. PhiIipps stále telegrafoval... To trvalo ještě deset nebo patnáct minut. Skočil jsem vedle do kabiny si pro peníze. Toho použil nějaký topič a vrhl se na Philippse, aby mu vyrval záchranný pás. Skočil jsem na něho a myslím, že jsem mu zakroutil krkem. Pak jsme spěchali na palubu, tam jsme se ztratili a už se neviděli...

Orchestr hrál pochod. Viděl jsem, že skládací loďka stále byla na palubě. Pomáhal jsem lodníkům, když tu náhle vlna odnesla nás i s lodicí na moře. Loďka se překotila, dostal jsem se pod ni, ale vyplaval jsem, loďka se zase vztyčila a já vlezl hned do ní. Kolem plula sta lidí a sta lidí tonula... Modlili jsme se otčenáš za otčenášem, až jsme byli vzatí do lodice, jež plula kolem.

Na palubí Carpathie spal jsem deset hodin a pak šel vystřídat telegrafistu. Na palubě shledal jsem se s mrtvolou Philippsovou. Ubožák — zalkl se při plování!


Hrdinové.

Tel. - Z Nov. Yorku, 20. dubna.

Miliardář Astor hleděl nejdříve dostati se se ženou do loďky: když mu to bylo znemožněno, oddal se nejenom klidně do svého osudu, nýbrž pomáhal zachraňovat ženy a děti. Mnoho žen bálo se skočit do loděk.

Mnozí manželé, jako stařičký pár manželů Straussových, nechtěli se rozloučit na vždy a zahynuli společně. Některé ženy byly důstojníky donuceny odtrhnouti se od mužů a zachránit se. Mr. Astor a major Butt stáli do posledního okamžiku na velitelském můstku, jeden opřen o druhého. Mr. Stead pomáhal rovněž do posledního okamžiku zachraňovat ženy, pak si stoupl klidně na palubu a stoje zahynul ve vlnách ...

Major Butt a Howard Case byli hrdinové noci. Převzali velení nad jistou částí lodi a jenom jim lze děkovati za to, že všechno odbylo se ze začátku tak hladce. Obdivuhodnou odvahu projevoval i romanopisec Futrelle, které byl viděn všade, kde šlo o pořádek při vzrůstající panice.

Všeobecný obdiv a úctu vzbouzí však chování hudebníků, z nichž nezachránil se prý ani jediný. Hráli až do poslední chvíle, skončivše krásným, nábožným chorálem: Blíž tobě, bože můj! — Telegrafista Bride vypravuje, že je slyšel hrát až do okamžiku, kdy se loď potopila tím zvláštním způsobem, jako kachna se potápí — předkem dolů. Teprve pak zmlkla hudba a katastrofa byla hotova ...


Smrt kapitána Smitha

Tel. - Z Nov. Yorku, 20. dubna.

Na pověstech, že kapitán Smith se zastřelil není zbla pravdy. Svědek G. Braden viděl kapitána umírat: Kapitán stál na palubě. Vlna srazila ho na palubu, ale kapitán zase vstal. Když loď klesla, byl uchopen vlnou, odnesen a zmizel v ní...


Zajímavé podrobnosti.

Tel. - Z Nov. Yorku, 20. dubna.

Při vyloďování pasažérů ze záchranných lodic se čtyři utopili — jeden při prudkém nárazu loďky na bok lodi.
— Na 39 žen ztratilo své muže.
— Na Carpathii bylo doneseno sedm malých dětí, jež ztratily rodiče. Budou umístěny v novoyorshém nalezinci.
— Ze zachráněných se 20 osob zblázniIo a musely být dopraveny do ústavu pro choromyslné.
— Obchodnici diamanty z Antwerp byli všichni zachráněni.


Vyšetřování.

Tel. - Z Nov. Yorku, 20. dubna.

Ředitel White Staru Ismay připustil před vyšetřující komisí senátu, že loď jela v kritické době rychlostí 21 uzlů. Na otázku, jak mohl opustit loď, odpověděl šeptavě, že jednu lodici obsadili důstojníci, kteří ho vzali mezi sebe. Na palubě nebylo prý, pokud pozoroval, žádných žen ani dětí.

— Příčinou katastrofy byla srážka s ledovcem, který úplně zničil pravou stranu paluby. Loď držela se celkem dvě hodiny 25 minut nad vodou. — Čtyři důstojnici Titanic byli převezeni na palubu lodi Lapland a budou co nejdříve rovněž vyslechnuti.


Těžké obvinění.

Tel. - Z Londýna, 20. dubna.

Daily Chronicle se oznamuje z Halifaxu, že tam dojel parník Parisian. Poslední zprávu z Titanic dostala prý loď v neděli v 10 hodin 30 minut, krátce před srážkou. Jediný telegrafista šel na to spát. Parisian byla vzdálena všeho všudy 100 mil od místa neštěstí a byla by musela dojet před Carpathií na místo neštěstí, kdyby byly signály z Titatnicu o katastrofě bývaly zachyceny. (Jak známo, bylo zachránění trosečníků z Titanic vlastně dílem náhody, že telegrafista na Carpathii nešel, jako jindy spát a tak zachytl první signály o pomoc.)


Carnegiova otázka.

Tel. - Z Londýna, 20. dubna.

Ze všech vypravováni vysvitá, že by byla mohla Carpathia zachránit větší počet osob, které byly opatřeny záchrannými pásy, kdyby mnozí nebyli zmrzli v ledové vodě, v niž po hodiny plovali. Bylo zachráněno jenom několik osob, které se dovedly udržet nad vodou, ostatní všichni pomrzli a pluli ke hrůze a zděšení všech cestujících jako zmrzlé mrtvoly, stále kolem loděk...

Andrew Carnegie poslal lordmayorovi značný dar pro trosečníky, ale ptá se: Co hledala Titanic nahoře v ledu, je-li Atlantický oceán dole na jihu volný a otevřený? To je jádro celé katastrofy. Otázka záchranných člunů je teprve v druhé řadě důležita.


Účty smrti.

Cestující první třídy:
Na palubě Titanic: 330
Na palubě Carpathie: 210
Mrtvých:120

Cestující druhé třídy:
Na Titanic: 320
Na Carpathii: 125
Mrtvých: 193


Mezipalubí:

Na Titanic: 740
Na Carpathii: 100
Mrtvých: 640

Posádka:
Na Titanic: 940
Zachráněno celkem: 210
Mrtvých: 730

Celkem:
Na Titanic: 2330
Zachráněných na Carpathii: 645
Mrtvých: 1685

Tel. - Z Nov. Yorku. 20. dubna.

Číslice zachráněných kolísá stále mezi 662 a 745, počet mrtvých udává se nyní na 1601. Zachráněno bylo celkem 210 passažérů 1. třídy, 125 druhé třídy, z mezipalubí 200. Z mužstva 4 důstojnici, 39 lodníků, 96 stevardů a 71 strojníků. Strojníci vybojovali si místo v záchranných člunech tělesnou silou přes ženy a děti.


Zprávy zachráněných důstojníků.

Tel. - Z Londýna, 20. dubna.

Zachránění důstojníci líči průběh celé katastrofy takto: V 10 hodin večer byl kapitán Smith vystřídán ve službě prvním důstojníkem Murdockem a třetím důstojníkem. Ve strážné budce seděli námořníci s dalekohledy a dávali pozor.

V 11 hodin 35 minut objevil se náhle před lodí ledovec. »Led před námi,« křičel námořník, kormidelník otáčel loď, ale ledovec se přihnal k lodi. Důstojník Murdock stiskl lhned elektrický knoflík, který uzavřel hned automaticky všechna vodotěsná oddělení. Kapitán byl již zatím na můstku a přejal velení. Přída potopila se brzo o 2 stopy. Kapitán proto poslal lodního tesaře do spodu lodi, aby se podíval, co se vlastně stalo. Ale tesař už se nevrátil...

Od 12. hodiny klesala loď každých pět minut o stopu. Ve 12 hodin 25 minut bylo na palubě všechno shromážděno, ve 12 hod. 50 min. začaly se srouštět záchranné čluny. Ženy nechtěly do člunů a musely být do nich házeny. Ve 2 hod. byly všechny čluny na moři. Člun čís. 16 se převrhl a 30 lidi v něm utonulo. Titanic potopila se ve 2 bod. 25 min.


Katastrofa Titanic v německém říšském sněmu.

Tel. - Z Berlína, 20. dubna.

V dnešním zasedání říšského sněmu byla na počátku debata o neštěstí lodi Titanic. Poslance dr. Arens dal návrh, aby záchranná opatření německých lodí byla důkladně zrevidována. Státní tajemník Delbrück poukázal na to, že záchranná opatřeni musí se státi předmětem jednáni mezinárodní komise, k jejimuž sejití dá Německo podnět. Návrh Arcusův byl pak zamítnut.


Poslední zprávy.

Tel. - Z Nov. Yorku, 20. dubna

Senátní komise dosazená k vyšetřování katastrofy vyslechla důstojníka »Titanicu« Lightholdera, který prohlásil, že byl na palubě, když první člun byl spouštěn i když poslední člun od lodi odrazil. Parník tou dobou rychle se potápěl. Čluny byly dobře obsazeny a vždy byla dávána ženám přednost.

Pokud se týká zprávy, že mnoho mužstva bylo zachráněno, odpověděl, že vždy šestá na člun připuštěná osoba byl muž posádky. Když Titanic se potopil, ještě několik člunů se vrátilo na místo katastrofy, aby hledalo tonoucí. Na Titanicu nedošlo k panice.

Vyšetřující komise se usnesla nepustit Ismaye do Anglie, ač si toho přál. Rovně nebylo propuštěno 12 mužů posádky a 4 důstojnici.


Tel. - Z Hamburku, 20. dubna.

Paroplavební společnost Hamburk—Amerika se usnesla opatřit své parníky velkou prostorou pro čluny a záchranné prostředky tak zdokonalit, aby za všech okolností bylo postaráno o všecky osoby na lodi.


Tel. - Z Nov. Yorku, 20. dubna.

Kormidelník Titanicu tvrdí, že kapitán Smith obdržel rozkaz, aby jízdu Titanicu co nejvíce urychlil, následkem čehož jela loď rychlosti 21 uzlů za hodinu; jízda tato vzhledem k ledovcům byla nejvýše nebezpečnou.


Tel. - Ze Stokholmu, 20. dubna.

Intimní přítel kapitána Smitha prohlásil, že po celou dobu plavby vlastní velitelství na Titanicu měl president společnosti White Star Line Ismay, jenž také sám vydal všechna nařízení ohledně rychloplavby.


Původní zdroj historického článku:
Lidové noviny - 1912, autor neuveden.



datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
14. dubna 2022


Diskuze k článku „Rok 1912: Potopení Titanicu ve svědectví přímých účastníků: kdo byl hrdina a kdo zbabělec?“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2022 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.