Rok 1907: Co zajímavého prozradil hvězdářský dalekohled o tažných ptácích?

původně vyšlo: Vesmír - 1907, autor Fr.
Astronomové a ornitologové většinou nemají společné zájmy. Ptáci astronomům většinou jen překáží, když jim brání ve výhledu nebo dokonce znečišťují citlivou optiku jejich teleskopů. Článek z roku 1907 vám ale ukáže, že pozorovat stěhovavé ptáky hvězdářským dalekohledem může být užitečné.


Pozorování tahu ptáků dalekohledem.

Hvězdáři mají denně příležitost pozorovati ve výškách, zraku obyčejnému nedohledných, tahy ptáků, jež za dne i v noci zorné pole dalekohledu často zastiňují. Hvězdář obyčejně překvapen nemile ve svém pozorování počká, až zjev pomine, aby pak ve svém dlouhém pozorování pokračoval a ornithologickou stránku zůstavuje dále nepovšimnutu.

Dr. V. Spill ve Velberku odchýlil se od tohoto pravidla a jal se zaznamenávati druhy táhnoucích ptáků, jejich počet, také dobu tahu, na př. přes plochu měsíce a zvláště zdánlivou velikost jednotlivých ptáků, aby tak zjistil vzdálenost opeřených poutníků, výšku, v které táhnou, rychlost jejich a souvislost jejich tahů s povětrností, zejména s větry a p.

Od května r. 1904 vykonal tak 60 pozorování při 60—90násobném zvětšení a viděl tak na 20.000 ptáků dílem před měsícem, řidčeji před sluncem a zjistil, že horní hranice tahů pohybuje se ve 4731 m., dolní v 638 m. nad m.

Ve výšce nižší nepozoroval žádných ptáků tažných, hlavně asi proto, že v těchto výškách trvá přelet již příliš krátce, nežli aby dalekohledem bylo lze odhadnouti jeho dobu, tím méně druh letícího ptáka, tak že se ptáci níže táhnoucí jen jako stíny rychle mizející v dalekohledu zjevují.

Z docílených výsledků je zjevno, že tažní ptáci nedodržují nijak určité výšky ve svém tahu a že také určité druhy na určité výšky se neobmezují, že celé houfce více než 20 kusů čítající táhnou pravidelně ve výškách nad 1500 m. a že výškám mezi 1000—3000 m. velká řada ptáků dává přednost.

Pozorovaná rychlost letu různých druhů kolísá mezi 51—220 km. za hodinu.

Proti větru, který zřejmě rychlost zdržuje, táhne ptáků málo, po silném větru žádný, nejvíce tahů mělo vítr postranní. Za mlhavého počasí se zatemnělým světlem měsíčním tah ustává, za to klidné noci nebo klidné protivětry, kdy svítí měsíc až do východu slunce, měly frekvenci největší, zvláště noci za úplňku nebo brzy po něm.

Krátce pozorování toto poskytuje velké množství velice zajímavých objevů a jednotlivostí denně se měnících, že věru by se mu věnovati mělo více pozorovatelů.

Tak na př. způsob letu ukazuje ve značných výškách mnohé zajímavé zvláštnosti. Ještě zajímavější je sdružení houfců, na př. letí pohromadě sovy a strnadi, rackové a konipasi, čejky a drobní ptáci červenkám podobní.


Původní zdroj historického článku:
Vesmír - 1907, autor Fr.



datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
6. října 2022


Diskuze k článku „Rok 1907: Co zajímavého prozradil hvězdářský dalekohled o tažných ptácích?“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2022 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.