Rok 1905: Přírodní a přesto nebezpečné složky parfémů

Krásná žena.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Jedovatost vonných látek.

Ač je všeobecně známo, že vonné látky, jež nám většinou dodává říše rostlinná, mají v silnějších dávkách omamující, tedy do jisté míry jedovaté účinky, a ač dělníci zaměstnaní při jich výrobě jimi často velice trpí, věnovali fysiologové těmto látkám dosud malou pozornost.

Nedávno konal jistý francouzský lékař zajímavé pokusy s vonnými a vůbec páchnoucími látkami, nikoli však na lidech, nýbrž na žabách. Pod skleněný zvon, kam dána zdravá živoucí žába, byla vložena hubka napojená koncentrovanou voňavkou.

Účinek byl podobný jako u chloroformu; po krátkém stadiu rozčilení následovalo u zvířete místní neb celkové ochabnutí jeho životní činnosti. Ačkoli tak zkoušeny různé látky, lišil se jich účinek celkem jen dobou svého trvání; kafr, máta peprná a levandule působily pozvolna, šeřík, ylang, hořčice, nikotin a j. velmi rychle.

Ve mnoha případech se jevil účinek téměř okamžitě. Podivno bylo též, že mošus, ač tato vonná látka je tak pronikavá, jevil omamující účinek velice zvolna.