Rok 1902: Konec vánoční atmosféry a proměna Vánoc na oslavu nakupování

původně vyšlo: Národní listy - 1902, autor neuveden.
Zdá se vám, že dnešní Vánoce už nejsou co bývaly a jim chybí ta tradiční vánoční atmosféra? Že jde už jen hlavně o sledování reklam a nakupování těch nejlepších dárků? Článek z roku 1902 vám dokáže, že podobný pocit z Vánoc měli už i naši předci před více jak sto lety.


Vánoční.

Už vymizela na dobro všechna vánoční poesie ze života a přestěhovala se do rodinných revuí a ilustrovaných listů, kde rozkvétá sladkými povídkami, lyrickými výlevy a čerstvě oschlými barvami lepkavých ještě obrázků, na nichž námořníci tančí na lodi pod vánočním stromkem, vojín na stráži vzpomíná na milou u okénka, otrhané děti stojí před ozářeným krámem, pacifická lokomotiva veze opuštěnému hlídači malý stromeček — už i tady zmizela ta stará, dojemná poesie obrázková, v níž rodina obdivovala otce v novém županu, neb věrný Barry vyhrabával ze sněhu zapadlého poutníka.

I ty poetické vánoční sujety pokročily s duchem doby — ale aspoň se množí a rostou pro radost všech bodrých a spořádaných rodin, jež neopomíjejí podporovali literaturu rok co rok kalendářem, rodinným listem a románem vystřihaným z odpoledníčku.

Za to ve skutečnosti po poesii už ani vidu, ani slechu. Jak hrozní to byli tři králové, kteří mi včera přišli zvěstovat s příšerným vrzáním na hrnec potažený měchuřinou a s ohavným zápachem smolného kadidla, že »na svět vyšla hvězda jasná«.

Dnes, v adventě třikrálové — ovšem pouze ve dvou — a s písničkou, z které neuměli ani dvě sloky pořádně. Za to křičeli zrovna ohavně a plnili řevem a zápachem celý dům. Je z nich sice ošklivo, ale účelu svého dosáhli, možno že ještě dokonaleji, než mnohdy zmrzlí dráteníčkové s »maštalkou«, kteří nejsou dosti vytrvalí a dotěrní a neůtočí tak zoufale na sluch.

Není to bezvýznamné, jak původní poeticky působící zvyk projevuje se dnes tak surovým způsobem, jak z původní zábavy, která měla dobročinný účel, vyvinulo se bídně provozované a vyděračné řemeslo. Ostatně, je možno, že tento úpadek je způsoben jinými vlivy. Ti ubozí Mikulášové, koledníci, tři králové, a všechny ty pestré figurky, jež se (užívají ve významné dny zimních měsíců, mají, tuším, úhlavního nepřítele v jakémsi paragrafu, jehož moci často jich trudná pout náhle končí na policejním komisařství. A jak má kvésti poesie, když na ni na všech křižovatkách číhá nebezpečí ?

Ale máme ještě jiný, vyspělejší druh koledníků, koledníků literárních a nakladatelských, kteří mohli se nerušené vyvíjet a zdokonalovat, a také se vyvíjeli a zdokonalovali podivuhodně posledním časem.

Inseráty řinčí, oblaky kadidla zahalují jako mračna sloupce našich listů a ze zvučných hrdel inserentů stoupá k čtenářům hučící, hřmící chór, div nepřechází sluch i zrak.

A jsou mnohem ochotnější a také vytrvalejší než ti malí koledníci u vašich dveří. Nežádají téměř ničeho, ale za to nabízejí Vám tolik skvostů a tolik krásy, jaké nikdy nenakládal žádný Ježíšek.

A není to, aspoň u většiny, nějaké běžné zboží — ale schválné k Vánocům vyrobené, jež se po celý rok uchovává na hromadách kdesi v koutě skladu pečlivě uloženo, a jen v dojemné adventní době se trochu osvěží, opráší a pak rozloží ve výkladních skříních a po krámských pultech, kde barvami a úpravou zrovna samo na kupce křičí.

Panuje jakási tichá dohoda mezi většinou těch literárních koledníků, že posvátná doba adventní a vánoční drží na úzdě nejen čerty, ale též zlou kritiku, která jakoby neměla práva řádné jednou zasáhnout do těch hromad barveného i nebarvéného smetí, jež na těch několik neděl zaujímá místo literatury a beztrestné loví na vánočním trhu.

Ale i tu už bohudíky přestává idylla a poesie. Nejen kritika, ale i literární produkce sama počíná s vyklízením té poesie nakladatelské, která si dříve zřizovala celý vánoční jarmark. Umělci a literáti sami se starají, aby obeslali vánoční trh dobrými a dokonalými věcmi, za nimi jdou nakladatelé a tak dnes to hlučné vyvolávání, jimiž se noviny hemží, vábí obecenstvo aspoň v nemálo případech k opravdu dobrému zboží.

Škoda jen, že je vlivem silné konkurence starého šlendriánu nutno užívat tak křiklavých nabídek, jichž ton a styl nedává sám sebou tušili, že nemá s tím trhovým zbožím nic společného. Doufejme však, že i to přejde a že vánoční trh stane se časem z bývalého literárního jarmarku sbírkou nejušlechtilejší tvorby literární a umělecké.


Původní zdroj historického článku:
Národní listy - 1902, autor neuveden.




datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
20. prosince 2020


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.


Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2022 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.