Rok 1899: Smrt budoucího ruského cara v sedle elektrokola

K úmrtí ruského následníka trůnu.

Ruský následník trůnu velkokníže Jiří Alexandrovič nezašel na poli válečném, avšak nenadálá smrť jeho a její okolnosti působí opravdu drtivé tragicky.

Následník trůnu veliké říše ruské, mladý muž, jemuž požitky a radosti světa obmezila vážná choroba, zemřel na tvrdém kamení silnice.

— Jak známo, onemocněl velkokníže Jiří Alexandrovič po své nešťastné cestě na východ souchotinami. Po léta putoval krajinami mírného podnebí za všemožné péče lékařské, aby nebezpečný průběh nemoci se zastavil.

Konečné zřízen byl pro něho útulek v Abastumaně. Krása přírody tam dostihla svého vrcholu. Je to úzké údolí, jehož středem se řítí Abastumanka. Dle plánů dra. Reimerta zřídila tam ruská vláda s ohromnými obětmi hledaný koutek pro choré na plíce.

Místo je vybráno velmi šťastné, neboť bohatá příroda, mocné horké prameny za pomocí vědy dělají tam divy. Léčení, jižní klíma, všemožné pohodlí měly svůj vliv na mladý organismus následníka trůnu. Jiří Alexandrovič ač zvolnou, ale jistou cestou kráčel vstříc svému zotavení.

Dřívější zprávy o smrti jeho zněly poněkud jinak, než nynější. Dne 28. června, dle našeho kalendáře 10. července, o půl 10. hod. dopoledne poručil následník svému kočímu, aby jel ze dvorce k „Vratům půvabu“. Sám jel za ním na elektrickém velocipedu.

V kočáře, který jel napřed, nebylo ani lékaře, ani adjutanta. Odjeli asi půl hodiny od dvorce. Fiakrista nepozoroval, že daleko odejel od svého pána. Následník neočekávané ucítil krev; vzkřiknouti neměl síly. Obrátil velociped ku dvorci.

Krev vyvinula se z úst i nosu; nešťastník slezl, síly ho opustily, klesl na zemi . . . Zde stála náhodou prostá malakanka (rozkolnice): přiskočila, usadila svého synka na zem, položila hlavu trpitele do klínu svého chlapce, přinesla vodu ... ale nadarmo.

Úprkem běžela ku dvorci, tam ji i nedůvěrou propustila stráž. Slova její ale byla příliš jasná. Vše se vyhrnulo k místu katastrofy, ale lidská pomoc byla pozdní. Klín chudičkého chlapce byl poduškou umírajícímu následníku trůnu veliké říše ruské a první slza, která zrosila tvář mrtvého, vytryskla z očí prosté ženy a jejího chlapce.

Na tvrdé silnici poskytly umírajícímu vše, co mohly, a vroucí sdílnost jejich zavřela jeho mladé oči.