Rok 1897: Nečekané spojení mezi Cyrilem a Metodějem a mistrem Janem Husem

Pátý a šestý červenec mají pro česky národ velký význam.

Prvého dne slavíme památku našich slovanských věrověstců Cyrilla a Methoděje, na druhy den připadá výroční vzpomínka mučennické smrti velikého Čecha a člověka, mistra Jana Husa.

Jména tato pojí se k sobě časově, ona i jinak významem svým navzájem se doplňují. Oslavujíce paměť slovanských věrověstců, nemáme na zřeteli klerikální fráse, s nimiž v den ten orgány jednot katolicko-politických pravidelně vyrukují.

Patříme na slovanské hlasatele čistých zásad křesťanských jako na strážce naší národnosti. Proti živlům cizáckým, které se pokoušely násilně rozrušit osvědčený náš řád domácí, stali slovanští učitelé neohroženě, dobře chápajíce, že našim odpůrcům úlisné se jedná o podmanění živlu slovanského.

Jako Hus volán byl k soudu a proti opravnému hnutí jím vznícenému vysýlány do Čech hordy křižácké, tak i Methoděj německými biskupy byl osočován, udáván a konečně i do Říma povolán, aby se hájil proti denunciantům. Jemu se poštěstilo prokázati čistotu a správnost veškerých svých snah a vymoci jim schválení.

Plamenná výmluvnost mistra Jana Husa před pověstným tribunálem Kostnickým neměla toho výsledku. K věrolomnosti císaře Zikmunda připojila se úskočná zarputilost klerikálních fanatiků, zapsaných „svaté říši německé“. Hus byl odsouzen dříve již, než byl souzen.

Reformní hnutí husitské a doba cyrillo-methodějská jsou si příbuzny společnou snahou: uchrániti národní náš život před cizáckými, znemravnělými řády. Methoděj šířil víru křesťanskou, ale snažil se o to, aby církevní ústrojí nestálo v odporu s naší národností, nýbrž aby ji posilovalo.

Odtud slovanská bohoslužba, která germanisačním biskupům byla trnem v oku. Jest zajímavo, že v den 5. července, který na Moravě slaví se jako velký svátek, spadá též výročí prohlášení kompaktat, jimiž Čechové uznáni za syny církve prvotní, tedy původní, slovanské.

V předvečer pamětního dne smrti Husovy, dne 5. července r. 1436, prohlášena byla tato kompaktata v Jihlavě na Moravě.

Připomínka Husova mučennictví pálí klerikální kruhy, zvláště též na Moravě, jako oheň, ačkoliv je známo, že předchůdcem a učitelem Husovým byl Jan Milič z Kroměříže, o němž je zjištěno, že sloužíval mši dle obřadu východního, slovanského.

I jinak jeví se příbuzný duch mezi dobou husitskou a cyrillo-methodějskou. Tvrdí-li se, že se Hus držel učení Wiklifova, zasluhuje povšimnutí, že v přítomné době vážně se vyjednává o sloučení církve anglikánské s církví pravoslavnou, tedy cyrillo-methodějskou, které sám nynější papež vydal svědectví, že se ve věcech víry od katolictví neliší.

Rozdíl však přece, a to ke škodě naší národnosti, násilné byl vyvolán latinou, nástrojem germanismu, kterým později vytlačena byla z našich zemí bohoslužba slovanská „Oslavují“-li klerikálové slovanské věrověstce dovoláváním se jich pro své záměry, jest to vyloženým zneužíváním jejich památky.

Slovanští apoštolé neměli nic společného s latinskou bohoslužbou. Ba trpěli za to, že se jí v zájmu slovanského lidu opírali. Jakým právem tedy dnešní ctitelově odkazu násilnických choutek německých biskupů troufají si vydávati se zároveň za ctitele slovanských věrověstců?

Výroční den upálení mistra Jana Husa a svátek slovanských apoštolů splývají v jednu vzpomínku, vyvolanou společnými dojmy : národní neporušenost a čistota na straně jedné, panstvílačnost a domýšlivost německá na straně druhé. Více než 480 let uplynulo od plapolu hranice kostnické a více než tisíciletí od působení slovanských bratří na Moravě.

Boje však, které tehdy se odehrály, neutichly až po dnes. Veliký děj pokračuje v jiné formě, on prodělal řadu různých fásí, ale český národ nepodlehl v něm. Naopak stojí zde silen, vzpřímen, neustupující od svých práv, nelekající se žádných strašáků, pevný v odhodlání, pustit se v další boj, důvěřující, že zvítězí.

Mocný je příboj německý, ale mohutný je svět slovanský. Mistr Jan Hus zemřel za pravdu, český lid bojuje též za pravdu, ale naděje odpůrců, že podaří se znovu nás zdolat a porobit, jsou klamné.

Národ, jehož všichni členové prodchnuti budou vzorem velikého, silného karakteru, jakým slynul mistr Jan Hus, nemůže podlehnouti, jeho práva musejí zvítěziti.