Rok 1896: Neznámé aforismy o Vánocích

Vánoční aforismy.

Těším se každý rok na Štědrý večer a jeho poesii. Černá ryba — zlaté prasátko. To jsou blíženci. Kdo se celý den postí, večer pak se nají hodně černé ryby s knedlíkem, vidí prasátko. Dojemný pohled!

Ženy chlubí se svým kuchařským uměním na Štědrý večer. Když se jim připálí „štrudl“, nechlubí se.

Prázdný ořech znamená prý blízkou smrt. Když jest ořechů těch hodné mnoho, znamená to, že nás Líšeňka ošidila.

S jablky má se to jako s ořechy. Přeřízněte je v půli a dávejte pozor, dají-li vám zrníčka pravidelnou hvězdičku. To mají obzvláště děvčata ráda. Soudí z toho, že si v masopustě namluví ... lajtnanta.

Děvčata házejí o půlnoci pantoflíčky za sebe, aby se dověděla, zda-li se příštího roku vdají. Pantoflíčků potřebují do manželství, neměly by jich tedy zahazovat.

Jakživ jsem neviděl, aby slečinky lily stříbro nebo zlato o Štědrém večeru. Vždycky olovo, nanejvýše cín. Osud není prý „stříbrem ani zlatem k zaplacení“, olovo stačí. Aspoň prý se ta nastávající láska dříve otře.

Kdo hraje o Štědrém večeru, vyhraje nebo prohraje. Lépe jest mu, když vyhraje, má aspoň čím sázet.

Kapr je dobrá ryba, štika taky. Jenže nesmí člověk spolknouti kosť.

Často jsem přemýšlel o tom, proč se pije čaj o Štědrém večeru. Když jsem se napil hodně čaje, přestal jsem přemýšlet. Pozoruhodné!