Bejvávalo.cz

nejnavštěvovanější český server věnovaný historii

Rok 1888: Projev k zahájení nového školního roku

původně vyšlo: Sbírka promluv a řečí příležitostných z oboru školského - 1888, autor Fr. Křička.
Jak v dávných dobách Rakousko-uherské monarchie probíhal začátek nového školního roku? Pro posouzení tehdejší slavnostní nálady vám přinášíme krásný projev, který měl v roce 1888 ke svým žákům ředitel školy v Kelči. Myšlenky v něm uvedené jistě mají svou hodnotu i dnes.


Promluva ku mládeži školní na počátku roku školního, kterou učinil říd. uč. Fr. Křička v Kelči.

Myslím sobě, že kdyby bylo dosti místa v naší škole, že by byli všichni rodičové vaši vás ku dnešnímu dni do školy doprovodili.

Pak by u každého z vás stála buď máti buď otec buď teta nebo babička vaše - a všichni ti stáli by za vámi a dívali by se na nás, jakoby líci chtěli: «Hle! páni učitelé, zde přivedli jsme Vám dítě své, odevzdáváme je Vám ku vychování; milujte je, jako my doma dítě své milujeme» !

Ano, drahé dítky, dnešním dnem přijímáme vás všechny pod ochranu svou a slibujeme vám již napřed, že v nás učitelích naleznete upřímné zástupce svých rodičů; vždyť dobře víme, že rodičové vaši odvádějí nám nejdražší svůj poklad ku vychování.

Vypravuje se následující dějinka o jedné Římance Kornelii jménem: Kornelie byla dcera Scipiona Afrikána staršího, paní velmi vzdělaná a přední Římanka. Jedenkráte navštívily ji známé a bohaté paní římské.

Když za návštěvy žádaly tyto paní, by Kornelie ukázala jim své šperky a démanty, tu uvedla Kornelie všechny paní do vedlejšího pokoje, kdež vzavši obadva své syny Tiberia Sempronia Graccha a Gaja Sempronia Graccha za ruce, předvedla je těmto paním, řkouc: «Hleďte, toť nejdražší poklady mé»!

A v skutku již i také starší Řekové považovali dítky zdarné za největší štěstí. Důkazem toho toto vypravování z řeckých dějin:

Zákonodárce a mudřec athénský Solon navštívil kdysi lydského krále Kroesa. Tento ukazoval Solonovi všechny své poklady (byltě Kroesus nejbohatším tehdy králem na světě) a konečně tázal se Solona: «O kom míníš, že jest nejšťastnějším člověkem na světě»?

Doufaltě Kroesus, že Solon řekne: «Ty Kroese»: — Leč Solon, mudřec věhlasný, odvětil: «Nejšťastnějím na světě byl Thelos athénský». — «Aj, proč» ? dotazoval se udiven Kroesus. Po čemž v odvěť dal Solon: «Žiltě Thelos v době, kdy město rodné — Athény — nejvíce zkvétaly. Měl mnoho synů, všichni byli zdární, všichni otce přežili, a konečně zemřel Thelos starcem jsa, v bitvě proti nepříteli, začež vděční Athéňané postavili mu pomník na místě, kde padl.»

— Hle! tedy již pohané dítky hodné za nejlepší dar měli. A co o pohanech pravíme, větší ještě měrou platí o rodičích křesťanských.

Leč, dítky drahé, stavše se dnešním dnem žáky, žákyněmi, rozličné béřete, na se povinnosti. Tyto povinnosti řekl bych že směřují: a) k vám samým, b) k učitelům vaším, c) k milým vašim rodičům, a konečně d) k osobám jiným.

Ad a) Pravím že samy k sobě povinnosti máte. A které jsou povinnosti ty? — Zajisté že za tím účelem do školy chodíte, byste jako Kristus Pán prospívaly věkem i moudrostí před Bohem a před lidmi. A prospěchu u vás lze se nadití jen tehdy, každodenně-li, každého půldne-li do školy přijdete a vynaložíte-li zde veškeren čas, všechny síly jen ku svému vzdělání.

Proto napomínám vás: Nikdo bez důležité příčiny školy nezameškej!» Každý z vás bud ve škole pozoren a řiď se pravidlem školským: «Oči a uši obráceny buďte na učitele!»

Ad b) Druhé povinnosti vaše směřují k pánům učitelům vašim. My učitelé podobně jako rodiče vaši jen dobro vaše máme na umě: těšíme se z toho nemálo, činíte-li pokroky; veškeren život svůj zasvětili jsme jen vám, dítky rozmilé. Proto vděčny buďte svým pánům učitelům a poslušný — a poslušny na slovo; nemohouť vám vždy páni učitelé říci: To čiň proto a proto.»; Tedy kladu vám na srdce, byste hlavně dvé cností jevily ku svým učitelům: vděčnosť a poslušnost, jinak zahanbili by vás v tom pohané.

Slyšte! — Alcibiades byl největší rozpusta v Athénách, koupil prý si velikého a vzácného psa — všechno se divilo; druhého dne usekl témuž psovi ocas, aby Athény se divily; jednou ukázal se na městě v plášti drahoceném, barvy krvečervené—všechno se divilo; druhého pak dne půl již jen nosil pláště, by se všechno divilo.

Když Athéňané vypravili se k válce proti nepříteli, súčastnil se té výpravy také Alcibiades — ale téže noci, než časně z rána vojska athénská vytrhla z města, veškery sochy bůžkův Athénských jsou zohyzděny. Podezření padlo na Alcibiada. Byl tedy Alcibiades — jak jsem pravil — mladík mravů nekalých.

A přece, slyšte, co tentýž muž napsal o svém učiteli Sokratovi: «Slyším-li ho (Sokrata) mluvili, více se ve mně krev zahřívá než v tanci nejdivočejším; slova jeho dojímají mne tak, že mysliti si musím, za nic že by život můj nestál, kdybych žiti neměl vedle slov jeho; slova jeho krotí mě; jemu jsem díkem zavázán, jeho ctíti, milovali musím.»

Ad c) Máte také, milé dítky, povinnosti ku svým milým rodičům. — K tomu váže vás čtvrté Boží přikázaní. Právě dokud do školy chodíte, rodiče vaši největší pro vás nesou oběti; opatřují vás knihami a papírem, šatstvem a obuví, a po celinký ten čas málo jen můžete rodičům svým býti nápomocny. Dokažte tedy, drahé dítky, pilností svou a mravným chováním, že nebudou zmařeny naděje, jež ve vás milí rodiče vaší skládají. Buďte rodičů svých poslušny!

Ad d) Konečně máte také povinností k osobám jiným. Již u starých národů pro mládež důležitou zásada byla: Před šedivou hlavou povstaň.» Tím zejména ku zdvořilosti naproti osobám starším buďte napomety. «Zdvořilost krásná cnosť.»Pozdravte slušně osoby starší, neb tím získáte sobě přátel a škole příznivcův, anať na mnoze škola podle zdvořilosti dítek bývá posuzována.

Dočetl jsem se nedávno této povídky. «Jakoubku, smekni čepičku!» říkávala vdova Novotná, synáčkovi svému, šel-li někdo cizí po vsi. A Jakoubek smekal čepičku a navykl se býti zdvořilým ku každinkému. Ostatní sedláci ve vsi byli velicí nezdvořáci. To nebylo pěkné.

Zdvořilost jest krásná cnosť, nestojí nic a činí nám přátely. Hrubiánů nikdo nemiluje, byť byli i sebe bohatší. Přišel-li nějaký cizí pán do vsi, Jakoubek vždy první a jediný byl, jenž zdvořile pozdravil; ostatní sedláci nesmekli klobouků jako by je měli přilepnuty.

Často se přihodilo, že cizinci na cestu se dotazovali; místo by odpověděli, stáli pak sedláci němě a hloupě zevlujíce druh na druha. Jakoubek však ihned zprávu dával a zaváděl cizince, aby nezbloudili. Za to dostalo se mu povždy poděkování — peníze bráti se styděl.

To líbilo se matce rozumné, a říkávala: Dobře máš; králové a knížata naproti svým poddaným jsou zdvořilí — proč by tak jednati neměli sedláci?» Dospěv Jakoubek 16. roku, pomáhal matce při práci; pro zdvořilost byl všude oblíben. Kdysi — bylo to v neděli — seděl s ostatními chasníky před hospodou u silnice. Tu šel cestou tou starý pán z města procházkou.

Podnapilý sedlák jeden šel mu vstříc, klel a nadával starému cizinci. Tomu se ostatní sedláci z hrdla chechtali — a nikdo neuchránil starého pána před hanou. Spatřiv to Jakoubek, jediný odstrčil opilce a vedl pána do fary, kamž tento jíti si žádal.

Po čtvrť hodině dojely dva kočáry plný pánův a paniček. Sedláci seděli, zevlovali, otvírajíce ústa. Konečné dí kdosi: «Není-li pak to náš milostpán mezi nimi?» tu teprve sedlák po sedláku pekáče s hlav smekali, ač vozy byly již dávno zajely. Tak šli nezdvořáci pomalu ku zámku a viděli onoho starého pána (doprovázel jej . pan farář a Jakoubek) vcházeti do zámku. Starý onen pán byl statkář sám a vracel se právě od vojska, při němž mnohá léta strávil v cizině.

Zdvořilého Jakoubka podržel si pán u sebe, dal mu nový oblek a učinil jej svým komorníkem. Svým pak šlechetným jednáním vydobyl si Jakoubek u nového pána lásky a důvěry tou měrou, že učiněn jest správcem nade všemi statky. A když statkář zemřel odkázal Jakoubkovi peníze a veliký grunt. Jakoubek stal se šťastným a bohatým člověkem, a za vše své štěstí děkoval zdvořilosti.

Všichni vesničané o tom věděli a přidržovali pak dítky své ku zdvořilosti. «Neprospěje-li, tož také neuškodí» — mínili. A vyskytnul-li se mezi chlapci přece nějaký nezdvořák, tu hned dle matky Jakoubkovy jest okřikován. «Jakoubku, smekni čepičku!» A to prospělo. (Dle Zschokka).

«Tak tedy jsem vás, milé dítky, na nejdůležitější povinnosti vaše upozornil, a nadějí se kochám, že vyhovíte, seč budete, abychom všichni byli s vámi spokojeni. Povždy pak jsouce dobří křesťané, i dnes počneme s Pánem Bohem nový tento rok, prosíce: «Ve jménu Páně počínáme toto nové školní cvičení. O pomoc, Bože. Tě žádáme, bys požehnal učení. Posilni nás, my se přičiníme, od své pilnosti neulevíme. Amen».


Původní zdroj historického článku:
Sbírka promluv a řečí příležitostných z oboru školského - 1888, autor Fr. Křička.




datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
1. září 2021


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.




Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2021 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.