Podivný zákon, který učitelkám zakazoval mít vlastní rodinu a děti

Coelibat učitelek.

Dnešní dobou velmi zhusta přetřásá se otázka, bylo-li by záhodno učitelkám provdaným dále působiti, neb ne. Praví se, že provdá-li se učitelka, nedovoluje jí péče o domácnost, starost o rodinu působiti tak, jako učitelce svobodné, neboť dvěma pánům sloužiti prý nelze.

Když děvče vystuduje na učitelku, stojí toto studium mimo vlastní námahu asi ke dvěma tisícům zlatých. To studium je tedy jejím věnem, obětovaným, aby byla způsobilou vyživiti se.

Avšak dívka učiní si známost. Co má činiti? Ženich se jí líbí.

Kdyby se byla na příklad vyučila modistkou a klobouky zhotovovala, mohla by po provdání se dále svoji živnost provozovati, aniž by se kdo tázal, kdo vaří, kdo domácnost obstarává, děti ošetřuje. Ona se vyučila modistkou, platí daň a v její živnosti není ji pak nikdo oprávněn po provdání se překážeti.

Avšak u učitelek se má věc jinak. Musí od sňatku upustiti aneb od dalšího působení jako učitelka. A přece se proto vzdělala a stála své rodiče značný kapitál, který zůstane neupotřeben. Muž by jí nevyživil a ona svým vzděláním k výživě příspívati nesmí.

I naskytují se otázky: Jest spravedlivo učitelkám takto překážeti? Záleží společnosti na tom, jaká domácnost jest tam, kde učitelka vyučuje, svěřujíc ji služkám?

Odpověď je snadná. Jestliže své povinnosti jako učitelka svědomitě vykonává, do jejich záležitostí nemá nikdo práva se vměšovati. Roznemůže-li se, nechť si výpomocnou učitelku platí. Bylo by nutno ve smyslu tomto pracovati.