Konec školního roku za dávných časů

Konec školního roku.

Všichni páni rektoři a správcové škol dopsali poslední oběžník, po třídách s tím „lejstrem“ školu prošmejdil školník, korejš jsme mu říkali jistě vystižně, a v tom úředním oběžníku vedle obvyklých pokynů na samém konci stála věta:

Načež budou rozdána vysvědčení a žáci se odeberou na prázdniny, které potrvají do 31. srpna. Ředitelství a sbor učitelský očekávají že se žáci také o prázdninách budou chovati řádně a mravně, jak se na školní mládež sluší.

A jde se. Studenti „vypadnou z boudy“. Hned u vrat si zapalují cigarety. Menší chasa se rozutíká k maminkám a za chvilku „kouří“ také — čokoládu nebo hýří v zmrzlině. Vysvědčení. „humory“, bývají krásná, pěkná, méně pěkná, nepěkná a „haupt“ neřádná.

Těchto posledních bývá nejméně — mládež se učí dost a páni docenti, sami také v hlavě nesouce jen prázdniny, ke konci roku nějaké to oko přimhuřují.

Školy se vyprázdní, obyčejně tam zůstane jen ředitel a školník a oba se chystají upravit školu do nového školního roku. Pozvou zedníky, malíře, truhláře, instalatéry, potom babky myčky a uklízečky — škola nemá nikdy prázdna a pavouci na stěnách nikdy dlouhé chvíle.

Svět se několikrát otočí a Ivánek, hle, už zase do školy jde. Je opálený, povyrostl, zesílil, první den je zaražený. ale druhý den se už pere a dovádí... Ale nač myslit do září, když se ještě nezačal červenec a veselé, veselé prázdniny jsou tu!

Přejeme vám, děti i pánové, bezpečně krásné koupání, na mezích hodně jahod, na pasekách malin a borůvek, náramně studenou zmrzlinu a ještě náramněji kyselé okurky a hlavně štědré strejčky a tetičky. A svaté bezstarostí. K němu jako předpoklad aspoň méně pěkné vysvědčení, bez „repce“, tím spíše bez „sardele“.