Humor našich předků: veselé vtipy z roku 1918

Veselí lidé.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Znamení doby.

Zákazník ke krejčímu, který mu bere míru na kalhoty: „Kdy pak budete asi s prací hotov ?“
„Mám mnoho práce, dělníci jsou na vojně, dříve ne, až tak za měsíc —“
„Za měsíc? Pak udělejte, prosím vás, ty kalhoty v pase o čtyři čísla užší, do té doby se jistě zase zhubnu.“

Materialista: „Neřekl jsem ti, ty kluku hloupá, že ten roztok musí stát šest dní, nežli se začne filtrovat? A ty mi ho filtruješ, ačkoliv stojí teprve čtyři dny.“
Praktikant: „No jo, ale to jste mi říkal v zimě, a teď v létě jsou dny delší.“

„Nevíte, kde bych tady koupil peří?“
„Peří? Jó, to je těžká víc!“

Vídeňský posluha, nesoucí těžký balík na dráhu:
„To půjde do Prahy jako nákladní zboží ?“
„Ano.“
„No, pak ten kolega, který to ponese z pražského nádraží, už se s tím tolik nenadře !“

Čechy srdcem Evropy.
Z toho každý pochopi,
proč dnes Němci jako kati
chtějí Čechy roztrhati,
jeť to jejich přání vroucí
-by přestalo navždy tlouci.

„To je hrozné, člověče, jak ty jsi zanedbán! Ty nic nečteš? Jestli pak kupuješ nějaké listy?“
„Rozhodně; tabákové, a platím za ně každou cenu...“

Každý bude míti svoji upomínku na válku. Někdo souchotiny, jiný žal po svých padlých, někomu bude klapat jeho dřevěná noha... Ale nejhroznější upomínku bude míti náš ubohý Mařan.“
„Vždyť přece opustil nemocnici úplně vyléčen ?“
„Ano, ale oženil se se svojí ošetřovatelkou...“

„Ale ženuško, k čemu do lázní? Vždyť lékař tě prohlížel a prohlásil, že naprosto neví, co ti schází."
„To ještě není důkaz, že nejsem nemocná. Což jestli je to ta — záhadná nemoc, co řádí ve Španělsku?“

„Slyšel jste již o zamýšleném zavedení stejnokrojů pro všecky občany?“
„To já říkám již dávno, že budeme co nejdříve chodit v uniformě Adamově!“

s — enkou v ruce : „Mít či nemít ? Je to jedno, nedostanu tak jako tak nic!“

Čert nám byl tu válku dlužen!
Ta má život tuhý!
Sto let nejmíň budem
po ní vylizovat dluhy...!

„Hleďme na tu naši Elsu! Odmítla inženýra, radu, bankovního ředitele — prosím tě, na koho vlastně čekáš ?“
„Na chemika! Ten vynalezne náhražku nějaké potraviny a za půl roku budeme milionáři !“

„Řekni mi, proč s tímhle pacientem děláš takové orace ? K vůli vytažení stoličky uspávání! Trochu bolesti by přece vydržel —“
„Víš, to je můj holič a ten by mi to moh' oplatit!“

Synáček dramatického spisovatele při prohlížení cenníku uhlířské firmy, kde jsou různé druhy topiva:
„Tati, co znamená tuhle to slovo kusové ? To je pro toho, kdo topí divadelními kusy, viď ?“

Luxus.
„Co se to tam stalo?"
„Pan Krahulec se zastřelil.“
„Ten boháč? A proč?
„Řekl si: Chtěl bych sníst talíř višňových knedlíků s máslem a se syrečkem a pak chci zemřít. Opravdu si toho dopřál, ale zůstal bez krejcaru a proto se bouchnul...!“

V atelieru.
„Čím to, že teď všecky postavy maluješ v sedící posici. Ani jedna nestojí —
„Protože mi nechtějí stát modelky. Prý se cost nastojí ve frontách a tady si chtějí odpočinout.“

Restaurační obědy.
Jedním se dnes nenasytíš, abys jedl dvakrát.
A to dovolit si může
jen ten, kdo si na—hromadil peněz!

Na výletě.
„Ale, ale, koukni, Lízinko, sedla jsi si do trávy a máš šatičky celé zelené —“
„Za to nemohu ! Je to asi taky válečná tráva, že tolik pouští...!“