Humor, který pomáhal Čechům přežít druhou světovou válku

rubrika: historické články / válka, zbraně a vojenství, původně vyšlo: Ďábel frajtrem: Druhé války světové stručný přehled veršem - 1946, autor Petr Křička.
Humor dokáže v těžkých dobách alespoň na chvíli ulehčit tíživou životní situaci. Podívejte se, jak si naši předci za dob Protektorátu brali na paškál Adolfa Hitlera a jeho armádu, Hesse, Franka nebo Moravce i naše kolaboranty. Ve své době tento doslova smrtelně nebezpečný humor jistě zaujme a pobaví i vás.
Následující text pochází z roku 1946

Stance

Dosud vidím ušlechtilou tvář
rakouského unteroficíra.
Mnohý znal jsem skvostný exemplář
frajira, zupy, kaprála i fíra.

Dosud slyším líbezný ten hlas,
v kasárnách když rozeřval se zupák,
lokaj nahoru a dolů ras,
vně i uvnitř surovec a hlupák. —

Na světě se všecko může stát:
Staré Evropě chce frajtr vlásti,
přesvědčen, že stačí umět řvát,
drze lhát a nestydatě krásti,

slovo dát a pak se ještě smát
těm, jež napálil ten člověk nízký,
na loupež a na smrt houfy hnát
v ledy severu i v pouště písky,

miliony na smrt chladně hnát
od Rýnu až za Volchov a Donec.
Na světě se všecko může stát,
jde jen o to, jaký bude konec.


Poslání Rudolfa Hesse

Strejček Nimra koupil šimla . . .

Padák s Hessem
nad Lochnessem
klesá k zemi níž a níž:
„Páni, dámy!
Pojďte s námi
na sovětskou rudou říš!

Je přec vratká —
a je sladká!
Slupnem ji jak malinu!“
Leč pan Churchill,
jen ho zmurchill,
brnkl strejci Stalinu:

„Halloo! Londýn!
Arisch blondýn
půjde na vás na jaře.“
„Díky, W. Cd“
Kreml vece,
„přivítáme kasaře ...“


Oči Karl Hermanna Franka

Někde něco šplechtla hloupě —
vyfasovala tři roky galejí.
K Frankovi se dostala, až v jeho doupě,
potkala ho v aleji.
Na kolena padne před ním,
prosí o pardon.
Změřil si ji okem jedním,
(vždyť, jak víte, On
umělé má oko pravé).

Upřel tedy na ni to své zdravé,
praví: „Bábo, prominu ti trest,
poznáš-li, z mých očí které ze skla jest.“
Babka na něj chvilku civí:
„Pravé,“ řekne pak.
„Uhodlas! Hm! Jak to tak?“
Karl Hermann Frank se diví.
„Inu, jak to,“ babka brouká,
„přece jen se trochu lidsky kouká.“


Jubileum 1933-1943

Na ssutinách dómu kolínského
sedí muž a chechtá se, až slzí.
Opilec, jenž z putyky se vrací?
Blázen? Či snad komunista drzý?

Policista vzal ho za rameno:
„Hola! Co tu provádíte, pane?“
Muž se ještě chvíli kucká smíchy,
konečně se utiší a vstane:

„Čtu Mein Kampf a tuhle tohle místo
opakuju si už po desáté:
Na deset jen let mi svěřte Říši!
Uvidíte, že ji nepoznáte.“


Portrét

Zamyslil se, povídá si,
na svůj portrét patře:
„Za rok, za dva ... copak asi
bude s námi, bratře?“

„Prohodíme si to spolu,“
obraz vzdechne si.
„Mne sundají se zdi dolů,
tebe pověsí.“


Slzy krokodýlí

„Polák, stejně jako žid,
bít se musí, vyhubit,
V Polsku po špinavém Lechu
zůstat nesmí slechu-dechu.“

Pumy házel na domy
v Krakově i Radomi.
Na smrt houfy polské sběře
z Kielců hnal i Sandoměře.

Vybít chtěl je doznané
z Varšavy i Poznaně. —
A teď slzy pro ně roní
že je Rusi z Ruska honí.


Korsun

Když tě v Stalingradu odřízli, Paulusi,
a funus armády šesté stal se skutkem,
přiznali to náci: z Goebelsovy pusy
vyšel rozkaz truchlit všenárodním smutkem.

Kdekdo nad tím žasl. Moravec prý škytl, —
ale za to, prosím, nechci brát záruku —
zařval: „Von se zbláznil!“, za hlavu se chytl,
při tom dostal smyk a vyvrtl si ruku.

Armádičku osmou když teď pod Čerkasy
stejný stihl osud, v jiný buben tlukou:
Vůdce probivším se (do letadel asi!)
generálům řády špendlí vlastní rukou.

S vojskem zajat Paulus — ze zrady ho viní.
Desertoval Gille — na laurech si hoví.
Ejnu, děti zlatý, dva-li totéž činí,
není to vždy totéž, říká mudrosloví.


Stále stejní

Nádherný to čin a hrdá služba Říši
pumy na opatství házet westminsterské,
v Monte Cassinu však rozbít zbraní skrýši,
to je barbarství a terror, pudy zvěrské.

Je to Heldentat, když, vyčíhavše chvíli,
na zem bezbrannou se vrhnou jako supi;
partyzáni však vlast umučenou mstí-li,
jsou to bandité, jsou zločinců to tlupy.

Zvykem nebývá se smát, když na oprátce
končí darebák — i pralotra když věší.
Vás až věšet budou, plakati i smát se
bude celý svět — už teď se na to těší.


Sobě ježek kadeřav čili Správná diagnosa nad zlato

Svět nám vnutil válku, poněvadž jsme mu byli státem příliš poctivě sociálním.
Dr. Goebels ke dni matek a dětí. 28. II. -44.

V kraji řádil tygr. Kravky ulekané
přepadal a vraždil, děs a hrůzu šíře.
Vzchopili se k honbě na něj vesničané.
„Inu, jsem jim příliš cituplné zvíře.“


Jindy a nyní aneb Dobrovolná přihláška do ČLPB

(vysvětlivka redakce Bejvávalo: ČLPB = protektorátní organizace Česká liga proti bolševismu)

Dřív na tebe vystoupil s browningem
či s jinou takovou zbraní.
Dnes je to prostší: pošle ti
doporučené psaní.

Dřív při práci míval i risiko
a vítr z policie.
Dnes basu s ním drží gestapák
a policajt záda mu kryje.

Dřív stačily mu tvé peníze,
dnes dobré jméno chce tvoje.
Jsi čist — on smrdí. Tož namočit
i tebe chce do svého hnoje.

Dřív apač byl apač. Nehrál si
na andělíčka s nebe.
Dnes máš mu stvrzenku vystavit,
žes obral sám sebe.


Tomu se to mluví!

„Sem tam že popraví někoho z vás,
ves rodnou vám se zemí srovná?
Za to že chrání a spravuje nás,
to Říši je splátka jen skrovná.

Co chcete? Mám nohu snad za krk si dát
pro těch pár chalup a hrdel?“ —
„Jo, Moravce! Tobě je lehko se smát,
když namísto hlavy máš — rým.“ —


Lišák v železech

Vyklizení Říma znamená pro nás výhodu strategickou i hospodářskou.
Z komentáře něm. hlav, stanu.

Vida nezbytí, krev se slzami míse,
chycenou sám uhryzal si nohu.
„Hezky to jde o třech, sláva bohu!
A co na podrážkách ušetří se!“


Afrika, Sicilie, Italie, Normandie aneb Že mi nedáš facku!

„Že mi nedáš facku!“ —
„Tu ji máš!“ —
„Ale že mi nedáš druhou!“ —
„Tady je.“ —
„Myslels to žertem nebo vážně?“ —
„Vážně.“
„No to bych prosil! Takovým žertům já totiž nerozumím.“ —


Kosa na kámen

Ocitl se Vůdce na věčnosti:
„Heil Hitler!“ řízně zdraví.
Pámbu oblídne se po křiklavém hosti:
„Grüss Gott!“ suše praví.


Jsou zde!

Jak zmije zlí, jak vrány bdělí
a žízní pomsty šílení,
jsou zde, jsou živi zas a celí
súsedé naši milení.

A ukládat zas o nás budou
se záští v srdci odvěkou,
ať místo hnědé třeba rudou
dnes košili si oblekou.

Ech, spláče, kdo ti na lep sedne,
jich „převýchovy“ přelude!
Bečet ho uč a cvič den ze dne —
beránek z vlka nebude.


Původní zdroj historického článku:
Ďábel frajtrem: Druhé války světové stručný přehled veršem - 1946, autor Petr Křička.


témata článku:
datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
8. května 2020


Diskuze k článku „Humor, který pomáhal Čechům přežít druhou světovou válku“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2024 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je již od počátů svého fungování v roce 2011 provozován
na originálním redakčním systému z dílny Perpetum web design.