Dávné provopočátky létání v Čechách a na Moravě

Let Montgolfièry v Paříži v roce 1783.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Česká vzduchoplavba.

První montgolfiéra (bez vzduchoplavců) vypuštěna byla již roku 1784 v Židlichovicích na Moravě v zahradě zámku hraběte Dietrichsteina.

R. 1790 v Praze vystoupil, jak již zmíněno, Blanchard s hrabětem J. ze Šternberka. Vznesli se ze Stromovky v montgolfiéře o obsahu 2700 m3, šťastně přepluli nebezpečný vzdušný vír, a když se dostali do klidnějšího pásma, změřil hrabě tlak barometrický a teplotu (ta byla asi bod mrazu).

První greeniera (angl. vzd. Coxwella) vznášela se nad Prahou r. 1851.

První „český“ balon „Kysibelka“ vypuštěn byl z výstaviště r. 1891 a přistál „nehladce“ na tovární střeše. Vzduchoplavci se zachránili, ale z balonu zůstaly jen hadry. — Téhož roku podniknuto bylo Surcoufem a Godardem několik plaveb. Při jedné z nich přistáli vzduchoplavci až u Baltického moře.

Po roce 1891 (r. 1893) vznikla v Čechách „česká aeronautická společnost“; jejím předsedou byl prof. české techniky V. Zenger. — Společnost zakoupila si balon „Ressel“, s nimž podnikl kapitán Frt. Hůlka a Ferd. Vandas několik plaveb. Po třech letech společnost se rozešla a Hůlka r. 1904 koupil si nový balon „Praha“, který unesl 2—3 osoby.

V září 1906 vystoupil s Hůlkou inž. Plischke a ofotografoval několik pohledů na Prahu. Poslední vzlety konány byly v Praze za Jubilejní loňské výstavy (asi 3).

Řiditelných vzducholodí v Čechách nemáme, ačkoliv návrhů bylo dosti. Byl to zejména návrh na „Aerodromon“ od Frt. Vaňka a návrh na „Cyklon“ od inž. J. Fingera.

První měl se pohybovati působením tak zv. zpětné reakce, to je: ve válci měl se stlačovati plyn a zúženým otvorem prudce hnáti do zadu proti atmosféře vzduchu, a tím měl se balon ku předu pohybovali (jak je tomu při „létací jaternici“, známé dětské hračce).

Druhý byl založen na principu tak zv. nosné osy. Totiž: v místě největšího zhuštěni vzduchu (blízko pod balonem) měl býti široký dutý válec, který měl jedním koncem atm. vzduch mocně ssáti, ztlačiti, a druhým koncem mocně vypuditi.

Tím mělo se dosáhnouti „hmotného“, „nosného“ vzduchu — nosné osy —. která pak udávala by přesný, nezměnitelný směr plavby.