Dobré vojáky nezastaví žádný terén

Cvičení švýcarských horských čet.

Sv.-Gotthardský průsmyk ve Švýcarsku, po němž celé horské pásmo obdrželo své jméno, spojuje příčné údolí Reussy mezi Bernskými a Glarnskými Alpami s údolím Ticina. Průsmyk sloužil často za vojenskou cestu a měl vysokou důležitost strategickou.

Po otevření tunelu Gotthardského r. 1882 bylo zrušeno poštovní spojení průsmykem a silnice slouží pouze místní dopravě a turistům. K ochraně své neutrality odhodlalo se r. 1885 Švýcarsko Sv. Gotthard opevniti pro případ války a také zřídilo zvláštní vojenské čety, které jsou určeny výhradně k službě v průsmyku a obsluze skryté batterie u Airola, tak zv. Motto-Bartola a pancéřových věží na několika místech.

Naše vyobrazení předvádí četu švýcarských vojínů při cvičení na Sv. Gotthardu.

Horské dělostřelectvo.

Jest snadno pochopitelno i pro ty, kdož vojáky jak živi nebyli, že jinak lze vésti válku v horách než na rovině, a jinak v krajinách močálovitých než na pevné zemi. Posiati na př. nyní na neklidný Balkán několik pluků jízdectva bylo by právě tak nepraktickým, jako vésti těžké baterie do močálů mazurských.

Obyčejné polní dělostřelectvo již v krajinách pahorkatých dá se těžce ovládati, leč na příkrých horských cestách pozbývá naprosto svého významu. Tam nastupuje na jeho místo rozkladné dělo horské. Zkoušky s posledním vynálezem toho druhu v Rakousko-Uhersku konány byly v minulém měsíci a nové horské dělo výtečně se v nich osvědčilo.

Dá se rozložiti na pět částí, a to: roura, jež jest z kované bronze, lafeta ze dvou dílů a dvě kola. Sestavení nebo rozložení děla vyžaduje času půl minuty. Při transportu, který se děje na zvířatech, nakládá se celé dělo na zvířata tři: na prvé roura, na druhé lafeta, na třetí kola. Další dvě zvířata nesou náboje.

Nové horské dělo náleží mezi děla rychlopalná a požadavkům moderního válečnictví vyhovuje všestranně a dokonale.