Naše projekty:   magazín Bejvávalo.cz   •   samolepky na stěnu Pieris.cz   •   magazín Příroda.cz   •   plastikové modely Plastikáče.cz   •   převod PDF na GIF animace DraGIF.cz

Proč jsou ženy upovídanější než muži?

původně vyšlo: Česká hospodyně 1909, autor neuveden.
Myslíte, že toho ženy namluví víc než muži? Článek z roku 1909 se na rozdíly v mluvení žen a mužů pokusil podívat vědecky. Posuďte sami, zda se svět od té doby nějak změnil.


Proč ženy tolik mluví?

Marcel Prévost rozhovořil se tyto dny ve feuilletonu svého pařížského žurnálu o tomto thematu vtipným, lehkým a živým svým způsobem.

Napřed dává k lepšímu anekdotu. V únoru totiž vzpomíná prý vždy starého sudího, který chodil k nim do domu a dával mu každoročně jako chlapci otázku: „Zdali pak víš, v kterém měsíci ženy nejmíň mluví?“ A malý Marcel pokaždé dělal, jakoby nevěděl, protože by byl prý jistě zarmoutil starého domácího přítele, kdyby byl sám odpověděl : „V únoru .. protože ten má jen 28 dnů.“

A potom upozorňuje na rozdíl, jaký bývá mezi kavárnou, kde muži kouří, pijí, čtou, hrají a ženskými salony v kavárnách, kde dámy nepotřebují vůbec nijaké zábavy, protože jen mluví a mluví. Při těch různých čajových dýcháncích je prý patrně i čaj i zákusky a všechno ostatní jenom dekorací. Ženy vůbec nejsou zvláštními milovnicemi jídla : „čaj“, na kterém by byly koláče z lepenky, také by jim stačil, jenom židle by bylo třeba tak rozestavili, aby bylo možno mluviti vždy in corpore, to jest všechny najednou . . .

Odkud pochází tento zvláštní rozdíl v potřebě mluvení mezi oběma pohlavími? ptá se pařížský causeur. Dle učených lidí v tom, že fysiologický střed mluveného slova je jiný u mužů a jiný u žen. Významný rozdíl jistě existuje : v timbru hlasovém. U vysokého a jemného hlasu ženy vychází slovo čiperně a hbitě z úst; mužský hluboký hlas nutí však pomalu se vydávati ze zásoby slov. Jsou tedy ženy od přírody pro hovor líp zařízeny.

Dále je tu rozdíl ve vychování. Muži jsou cvičeni již v mládí k mlčení : na střední škole, ve třídě i v hodině tělocviku. V dívčím pensionátu není tento příkaz tak přísný a především dříve přestává jeho platnost. A jakmile vyprší, nastává pro ženu život, ve kterém běžné zaměstnání nijak neutrpí trochou žvatlání.

Co dělají ženy? Starají se o domácnost, o šaty, o děti a při tom není zapotřebí míti ústa stále zavřena. A nejen to! Představte si, jak by se dalo malé dítě vychovati, kdyby s ním matka sama nežvatlala. Tu je stále potřebí slov, bez plánu mluvených slov; třeba věty a myšlenky neunavně opakovati, aby malý tvor si osvojil zásobu slov a myšlenek.

My mužové, praví Prévost, máme co děkovati jen svým matkám a chůvám, že vůbec umíme mluviti. Ale my máme ještě jiný důvod býti shovívavými: vždyť sami pobízíme ženy, aby žvatlaly a rádi tomu nasloucháme. Jen když má žena hezká ústa, co z nich vychází, je nám lhostejno.

Mladá a hezká žena smí v naší přítomnosti mluviti jak dlouho se jí zlíbí, nepotřebuje vůbec nic říci a muž přece řekne, že má něhu a je duchaplná. Hůř je ovšem, sestárne-li pomalu žena, zbaví-li ji léta svěžesti, ale nepozbude-li současně talentu povídavosti. Tu jednoho dne mladí mužové řeknou: To je protivná husa ! Ale vrstevníci dámy mohli by jim odpověděti : Mluvila tytéž hlouposti již před dvacíti lety, ale tenkráte se to ovšem líbilo !

Povídavost žen je tedy vysvětlitelna, ale je chybou, především proto, že má nepříjemné následky. Povídání bez ladu a skladu nedovoluje ženě, aby logicky myslila. Žvatlavá žena myslí jen, když mluví a to je ovšem špatný způsob myšlení. Slovo je krátké a rychlé a řídí-li se myšlenka podle něho, pak se stane povrchní, ba není to vůbec myšlenka. Jen z mlčení může myšlenka vyniknouti.

Autor, který v tolika románech a povídkách ženské slabosti oslavoval, stává se tedy moralistou, ačkoli povídavost je jistě necnost žen nejmenší. Ptá se také, jak by se dalo prakticky bojovati proti tomuto hříchu a vzpomíná, že před lety asi tři sta dam nejlepší společnosti v Novém Yorku složilo svatou přísahu, že tři dny a tři noci nepromluví ani slova.

Divadlem tohoto velikého půstu byl nějaký klášter, kde se ubytovaly. Zdali dámy slovo — pardon! — mlčení dodržely, není známo, ale splnily-li je opravdu, pak je podezřívá spisovatel, že po skončené zkoušce došlo k hroznému výbuchu povídavosti, která trvala bezpochyby zase třikrát čtyřiadvacet hodin.

Spíše by se odporučovalo, aby mladá dívka zvykala si zavčas chvilkám mlčení; vychovatelky měly by odvykati dívky hlavně, aby nemluvily ve společnosti všechny najednou. Takový rozumný učitel nebo učitelka řekla žvatlavým mladým dívenkám :

Poslouchejte milé dámy učte se každý den, napřed čtvrt, pak půl hodiny, pak celou hodinu mlčení a samotě! Samotě, kde byste mohly přemýšleti a ne mluviti.

A jestliže někdy nějaké slovo chce s vašich krásných rtíků seskočiti, zadržte je, udělejte několik vteřin pausu. Tím sice obětujete několik pádných a smělých odpovědí. Ale zbude vám jich ještě dost a touto disciplinou vaše konversace nabude svalů a nervů, aniž by pozbyla živosti a ostatních svých půvabů !



zdroj historického článku:
Česká hospodyně 1909, autor neuveden.

datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
13. února 2019


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.








Debata k článku Proč jsou ženy upovídanější než muži?


Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání včetně původních obrázků.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu ani opravovány původní překlepy.

Pokud chcete náš obsah převzít nebo máte zájem u nás zveřejnit svůj PR článek, tak nás prosím kontaktujte.

© 2011 - 2019 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.



Naše další projekty: