Značka »Pravá láska« aneb seznamovací inzeráty v roce 1910

Nabídnutí »k sňatku«.

»Mladý, zámožný, zachovaný, dle úsudku jiných sličný muž hledá touto ne už nezvyklou cestou...« pardon, tady už musí následovati první oprava, protože fráze »touto ne už nezvyklou cestou« se už vůbec při nabídnutích k sňatku neužívá.

Dnes je to cesta — inserát v rubrice »Nabídnutí k sňatku« — dosti, ba už velice obvyklá, jak toho doklady denně vidíme. Za letošní neděle masopustní vystřídalo se v těchto rubričkách našeho nejrozšířenějšího lidového denníku na 60 nabídnutí k sňatku; počítáme-li všedního dne průměrně nějakých 20—30 nabídnutí, jest to suma několika tisíc nabídek jen v letošním nad míru krátkém masopustě. Na tuto číslici možno už pohlížeti jako na opravdový zjev v moderním životě společenském, jenž má svůj určitý charakter a určitou váhu sociální... Také zajímavý dokument doby.

Taková lektura není bez zajímavosti, ba někdy zní jako lehká anebo i upřímná satyra. Ovšem že každý nebo každá — nabídku činící, při čemž dámy už statečně dorůstají do počtu mužů — neleze ihned za heslem »jen s pravdou ven« s nejdůkladnějším výpočtem svých illusí a ambicí, jaké klade na svou osobičku i na osobičku svého budoucího, neznámého, ale hotového k zbožňování ideálu, a spokojuje se obyčejně, že heslo celého svého příštího života manželského, ovšem jen klidného, šťastného a spokojeného, vtěsnává v úzkou značku, pod níž mu má býti nabídka zaslána: »Idylla,« »Spokojenost«, »Opatrnost«, »Šťastná domácnost«, »Tichá domácnost«, »Láska je štěstím mým«, docela i velice dnes oblíbené »Splynutí duší« — patrně dotyčník měl před sebou krásný obraz Švabinského. Nesměle krčí se tam: »První pokus«, ale nemusí se mu tak zplna věřiti.

Moderní ovzduší umělecké, literární i společenské vniká i sem, do těchto tichých katakomb svobodného či vdoveckého stavu. Resolutní mladá česká Vídeňačka »ráda by se za účelem sňatku seznámila se vzdělaným pánem jemn. inst.« (nevíme, co to značí) a podepisuje se výrazně: »Anna Karenina.«

»Mladý intelligent učiní si známost za úč. pozd. sňat. s dámou, která by mu z okamž. peněž. tísně vypomoh. Nabídky s pod. »Nutnost«.«

Ten je aspoň upřímný — budiž mu přána pořádná partie! Inženýr v provisorní státní službě hledá dámu, která by mu opatřila vlivem svým místo stálé. Značka »Divý proud«, velevýznamná. — »Odborný učitel v Praze, statečný turista atd., hledá dámu vyšší postavy...« patrně rovněž turistku nebo horlivou turistku in spe.

Vedle těchto výrazných a specielních nabídnutí čeří se zde celé jezero nabídek sice rovněž upřímných, ale tak šedých a prostých, jako to moře všedního života ... ten se chce přiženiti, ta se chce přivdati do obchodu, živnosti, statku a pod. Krajané v cizině hledají družky života doma, i cizinci, Poláci, Rusové, Bulhaři k nim se připojují.

Češky známy jsou v širém světě jako výborné hospodyně, a takovéto nabídky slouží jim ovšem ještě k větší cti. Některé nabídky jsou opravdu kuriosní: „Muž 28letý, s malou těl. vadou, majetkem 2000 K a rentou 400 K roč., oženiti se míní s dívkou neb vdovou, která by se mu pomohla živit. Nab. pod zn. »Opatrnost.« Což značí skutečnou opatrnost — druhé strany.

Pan poručík někde v Trantarii hledá nevěstu — podmínka: ať je jakákoli, ať má minulost jakoukoli, jen když má věna 100.000 K a umí německy. Bodejť!

Ostatně — v tom viděti veškeru cenu a váhu »dvojího sukna« za naší doby — pan lajtnant stojí na společenském žebříku nejvýše... Kterýsi venkovský moderní Kecal stupňuje takto kursy svých nabídek pro nevěsty: 100.000 K věna — poručík. 40.000 — mlynář. 20—40.000 vyšší úředník neb učitel, 20.000 — hostinský a řezník. Učenec a umělec vůbec »neumístění«... Ostatně — gusta jsou gusta, a já bych svou dceru, kdybych jakou měl a kdyby ona měla 100.000 K věna, dal přece raději nějakému pražskému velkouzenáři nežli panu poručíkovi!

Některé inserty jako by na sebe už navzájem čekaly a zde si dávaly dostaveníčko — pro celý život. Mladý krejčí hledá »slušnou a řádnou dívku, které bude milejší klidná domácnost nežli zábavy...« a hned k tomu »lepší děvče s 1000 K hledá slušnějšího řemeslníka.«

Ti dva, když to čtli, jistě si dopsali — jediný pohled do »malého oznamovatele« spojil je možná pro celý život. Jako ten Goethův »Kvíteček a včelka«. »Ti dva byli si jistě souzeni.« Bůh tichého domácího štěstí budiž s nimi!