Zákony o půjčkách šité na míru lichvářů aneb půjčky za časů Rakousko-Uherska

Muži.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Kapitola o lichvě.

Řádění „dobrodinců lidstva“ — lichvářů — dostoupilo výše takové, že nastala nejvyšší potřeba, aby mu zákonnitou cestou přítrž učiněna byla.

Hlasové zaniknutí tohoto zlořádu žádající ozývají se všude v parlamentech i v listech veřejných, a tudíž jest povinností naší, otázku tutu blíže objasniti.

Kterak myšlenka o svobodě lichvy u nás povstala, jest posud nezjištěno, jen tolik jest jisto, že jí zavdaly podnět četné petice všelijakých společností ve Vídni, jako „spolku kupců Vídeňských“ — „společnosti pro národohospodářský vývin“ — „gremia kupeckého“ atd.

Petice tyto tvořily jaksi přípravní materiál k nástinu zákona, kterýž byl sdělán výborem odborním v parlamentě a později, poněkud jsa změněn, ku schválení koruně předložen byl. Kdo ve spolcích těchto pro zdělání zákona agitoval, není posud známo; na každý pád však měly živlové, „s dobrodinci“ příbuzní, nemalý vliv na vznik jeho.

Zákon týž nabyl platnosti dnem 14. června 1868 a za těch osm let, co panuje, vydobyl sobě tak neblahého významu, že veškeré kruhy společnosti lidské — vyjma pijavku ony — touží po zaniknutí jeho.

Jestiť to zajisté smutným úkazem, že nadzmíněné společnosti, ano i parlament, propůjčily se k provedení jeho; nemůže-li však skutek ten již odčiněn býti, pak jest opět svatou povinností těchže sborů, aby své vlastní dílo co nejdříve zmařily.

Kterak pijavky tyto ve vlasti naší i v sesterské Moravě řádí, na to máme každoděnně hojnost dokladů.

Kdo by vnikl do dotyčných vrstev lidu — jsoutě to nejvíce úřadnictvo, menší obchodníci a rolníci — žasl by věru nad spoustou ohavných skutků, |lichvou působených.

Celé existence jí padají za oběť, a přece vrhá dále a dále svůj zkázonosný vliv tak jistě a s takovou železnou konsekvencí do společnosti lidské, že není jiné spásy a ochrany před ní, než pomsta spravedlnosti, jakáž se dá jen zákonnitou cestou uskutečniti.

V jiných zemích, které jsou daleko bohatší říše Rakouské, neměli takového spěchu k utvoření svobodné lichvy, jako na p. v Anglii, kde až posud při půjčkách pod 10 1. šterl. úrok více nesmí obnášeti než 5 procent.

Ve Francii panuje až posud přísný zákon o lichvě z r. 1850, a přece zaplatila říše tato směnku miliardovou v době určitá.

V několika zemích Německa byly ovšemť trestní zákony proti lichvě vyzdviženy, avšak předce s výminkami, které nepřipouštějí práva k zabavení při půjčkách přes 6 proc. zúročených.

Jedině v Prusku, v této zemi, kde železo a krev tak žalostného významu nabyly, nalezlo Rakousko v ohledu tomto svého předchůdce; vždyť jsou vídenští zástupcové lidu vždy pohotové, když se jedná o následování říše mravů a bázni Boží !

Následování toto přineslo nám špatné ovoce.

Nejvíce panuje lichva v Haliči.

Úřední list „Lemberger Zeitung“ podal data statistická, z nichž vysvítá, že bylo zabaveno 800.000 majetků v 6371 osadách.

R. 1867 bylo zabaveno 164 pozemkových majetků ve 130 osadách; r. 1868 již 271 v 187 osadách. Za pět let na to nabyl poměr tento velkého objemu. R. 1878 bylo zabaveno již 614 hospod, majetků ve 409 osadách a r. 1874 dokonce 1026 poz. majetků v 638 osadách.

Obrazec tento mluví tak zřetelně, že není potřebí, jej dále objasňovati. Při těchto nešťastných výkonech zabavení shledáno, že úroky obnášely 50, 100, 200, 500 ano i 1000 proc.!!!

Postavení dotyčného soudce jest zajisté trapné; co člověk odsuzuje zajisté počínání takové, avšak zákon ho nutí uznati, co v hloubi duši své zatracuje.

Avšak další následky neblahého zákona tohoto zjevují se ještě v hroznější míře, povážíme-li příběhy při takovém výkonu. Obyčejně se nedostaví nižádný kupec, tak že při třetím stání koupí majetek takový obyčejně věřitel sám daleko pod cenou odhadní. Poněvadž však nemůže aneb neumí jej spravovati, ponechá v něm dřívějšího majitele, který jest jeho pacholkem, čili lépe řečeno nevolníkem.

Tak se tvoří druh nevolnictví a otroctví.

Století devatenácté sluje stoletím osvěty a pokroku; takové však děje činí z něho dobu moderního ukrutenství, které jest daleko horši otroctví bývalého.

Protož pryč se zákonem, kterýž vrhá zkázu na společnost lidskou, která beztoho dobou švindlu do propasti úpadku všeobecného uvržena byla.