Rok 1938: Smutný konec sbírky na pomoc českým dětem: „Cizím vše, vlastní krvi téměř nic“

Kluci při hraní kuliček.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Našim málo, Němcům téměř všechno.

Nejlepší cesta k umrtvení dobrovolné dobročinnosti.

Příklady z let minulých učí, že mnohé záležitosti, které byly převzaty úřady, znamenaly jejich pozvolné ubíjení. A tuto obavu sdílejí všichni, kdož mají na mysli osud českých lidí v pohraničí, připomenou-li si, že i dobročinnost veřejná má dostat jakési úřední posvěcení.

Splní-li se tento předpoklad — chystá se i zákon o pomocí dětem — pak nechť vezmou rozhodující činitelé na vědomí, že zabije se veřejná dobročinnost, zvlášť uvědomíme-li si, jak je pamatováno při různých příležitostech na postižené. Zvlášť od doby, kdy začalo se mluviti o „Demokracii dětem“, jevily se určité pochybnosti o účelnosti některých podniků.

Někteří lidé přímo jásali nad štěstím, že podařilo se dostati dohromady pod českoněmecký klobouk pomocné akce podpisové. Je ještě v čerstvé paměti energický hlas pí. dr. Renáty Tyršové, která se ohradila proti tomu, aby této špatně chápané demokracii, která dává cizím vše, a na vlastní zapomíná, spoluúčastnilo se také České srdce.

Poslední dělení výnosu poštovních dobročinných známek jen potvrzuje stanovisko všech, kdož varovali před nemožné působící organisací, která se domnívala, že nařízeními a snad dokonce úřadem možno lidem poroučeti, kde mohou dobrovolně konati dobro ve prospěch bratří a sester, postižených zlou dobou. Ti, kdož varovali, mají dnes důkaz prorockého ducha, jak svědčí tato statistika výnosu dobročinných známek, jenž činil loňského roku Kč 1,742.422,50. Každý předpokládal, že bude měrou vrchovatou pamatováno na české korporace, pečující o české děti v pohraničí.

Ale vyúčtování dopadlo takto: Po odečtení částek za dobročinné známky zbylo Kč 1.453.672,50. Z reservních fondů Demokracie dětem dáno pro nouzové okresy v severních Čechách Kč 25.000,— a na Podkarpat. Rus Kč 50 000,—. Z částky Kč 25.000,— bylo však dáno Kč 5000,— dětem české a Kč 20.000,— dětem německé národnosti. Tak vypadá „Demokracie dětem“ ve své činnosti.

A vezměme ostatní položky oficielního výkazu. Shledáte, že bylo dáno dětem české národnosti v Čechách Kč 368.823,70 a německým dětem Kč 177,581.50. Znamená to zhruba poměr 2:1.

Věřím, že každý uzná tento poměr za nepřijatelný pro toho, kdo zná bídu našich hraničářů a kdo si uvědomí, že německé pomocné akce v pohraničí vynesly řadu milionů. Touto pomocí se nenajde cesta k vyrovnání s bídou.

Ve Slezsku je dokonce poměr mezi Čechy, Němci a Poláky ve kvotách, přiznaných z výnosu známek dobročinných, které naši lidé kupovali v domnění, že pomohou tím hraničářům, dokonce Kč 38.014,85: Kč 22.530,— : Kč 6856,10. Tyto kvoty byly odevzdány k dalšímu dělení zemským fondům vyrovnávacím pro děti, ohrožené hladem a zimou...

Tak vypadá „Demokracie dětem“ v nedbalkách. Dostáváme z řad čtenářů řady dopisů, které poukazují na vyloženou nespravedlnost. která je páchána na dětech české národnosti.

A pro zajímavost jsme si zjistili, že České srdce, které participovalo před rokem na výnosu dobročinných známek, letos nedostalo ani haléře, ačkoliv je to korporace ryze národní, jejíž tradice mluví za vše ostatní. Možná, že snad právě proto, že je to korporace čistě národní, byla opomenuta. Při tom je ironií, že bylo vyzváno, aby koupilo také dobročinně známky... Investovalo do této akce několik tisíc Kč a na konec bylo rádo, když mohlo známky prodati i se ztrátou.

Věru, neškodilo by připomenouti si slova pí. dr. Renáty Tyršové, která prohlásila velmi ostře, když jednalo se o vstup Českého srdce do „Demokracie dětem“, že opustí korporaci, kterou spolubudovala, jestliže přihlásí se do tohoto prostředí a zradí tak ideály, pro které bylo České srdce budováno...

Jestliže je tu snaha zestátniti dobročinnost, pak je to nejlepším pokusem o umrtvení každé soukromé dobročinnosti. Přece nikdo nebude dávati dary proto, aby byli podporováni z peněz českých lidi dávní odpůrci všeho českého, Jestliže někdo chtěl ubit zájem o dobročinné známky v budoucnosti, nemohl to lépe provésti než výnosem z minulého období. Bylo by zajímavé zjistit, kolik prodáno těchto známek v českých krajinách a kolik v prostředí, kde germanisace neopustila ještě předválečné způsoby boje: kupováním duší, pokusy o ničení charakterů, vypovídáním českých zaměstnanců z míst i bytů...

Splnilo se skutečně, co předpokládali lidé, znali situace a znali nové formace „Demokracie dětem“: Cizím vše, vlastní krvi téměř nic. Téměř se člověk diví, že nebyla tu odvaha dáti také něco emigraci...

Poslední rozdělování ukazuje, jak účelnými Jsou naše obranné jednoty a národní korporace, neboť nebýti jejich činnosti, naši hraničáři by asi těžko sháněli alespoň skývu chleba pro celou rodinu.