Rok 1938: Boj o děti ze smíšených česko-německých manželství: Do jaké školy mají chodit?

Učitelka ve třídě.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Děti ze smíšeného manželství.

Návštěva školy dětmi ze smíšených manželství je stará bolest hraničářských škol a stálý předmět sporu mezi sousedícími národnostmi.

Pamatujeme dobře, že za Rakouska byli Němci ve většině případů zvykli tak nebo onak získávati tyto děti pro návštěvu škol německých, čímž se odcizovalo našemu národu mnoho a mnoho z budoucí generace. Na to nezapomněli ani po převratě a neustále bylo a je slyšet jejich hlasy, z nichž vyznívá výslovné nebo skryté přání, aby takovéto děti domněle německé, nebyly jim brány, čili aby byly české hraničářské školy omezeny jen na děti z rodin, kde oba rodiče jsou Češi.

Podle toho by tedy v každém jiném případě a ve všech ostatních manželstvích nemohlo býti dítě jiné než německé a náleželo by proto do německé školy. Ve skutečnosti jsou takovéto děti, kde jeden z rodičů je Čech a druhý Němec — jsou to i jinak často manželství nerovná a nerozumná — vychovávány na hranicích obou jazyků a národností a mají k nim tedy v zásadě stejně daleko a mají na ně stejné právo Češi jako Němci.

Do které školy dítě vstoupí, záleží na mnoha okolnostech, z nichž neposlední je i vůle rodičů, bohužel namnoze ovlivňovaná z vnějšku a nedosti shodná s přirozeným stavem.

Nyní se Němci opět přihlásili s těmito nároky, skrývajíce je za domnělou starost o takovéto děti. Klub zemských zástupců sudetoněmecké strany podal českému zemskému zastupitelstvu návrh, aby státní hraničářské školy byly v jazykové smíšeném území donuceny, hlásí-li se k návštěvě školy dítě ze smíšeného manželství, vyžádati si povolení školského úřadu k jeho přijetí, stejně jako tehdy, když by šlo o přijetí dítěte německého.

Povolení to pak mohlo by býti uděleno jen po ukončeném školním vzděláni v mateřském jazyce. Je pochopitelno, že zemské zastupitelstvo nemohlo se k tomuto návrhu přikloniti již z toho důvodu, že nemá nic společného se státními školami hraničářskými, jež jsou vydržovány státem a podléhají přímo ministerstvu školství.

Zastupitelstvo bývalo by mohlo nejvýš upozorniti toto ministerstvo na tento požadavek a připojiti k němu své stanovisko — což zamítnutím návrhu již jasně učinilo. Šlo tedy jen o německou demonstraci, která však by se mohla lehko zvrátiti v účinek Němcům málo vítaný, kdyby totiž školská správa věnovala pozornost přítomností dětí českých a smíšených také na německých školách v pohraničí a dala si zjistiti, jak a proč se tam octly.

Ba stačilo by se podívati na německé školy v Praze a ohlédnouti se tam po neněmeckých dětech, jichž tam je více než dost!