Rok 1929: Ilegální vtipy, které Rusům pomáhaly žít ve smutné zemi bez úsměvu

Vzácné koření humoru v „zemi bez úsměvu“.

Bolševický režim v pokřiveném zrcadle lidového vtipu a satiry.

Přes všechno neštěstí, které s nastolením bolševické tyranie postihlo Rusko a přes všechny nesnesitelné útrapy nepozbyl ruský lid vrozené slovanské vlastnosti — humoru. Smích je často sžíravý a trpký, avšak přece jenom pomáhá mu přežiti všechny hrůzy sovětského raje.

Lid politicky mlčí, avšak své duši dává pookřáti aspoň v satirických šlehách a v anekdotách, které jsou v jistém smyslu sžíravou kritikou bolševického režimu. Přinášíme tu hrstku tohoto vzácného koření z ruské země:

★ ★ ★

— Po „geniální“ reformě kalendaře s přechodem k pětidennímu týdnu, Stalin přikročil k reformě abecedy. Především bude zrušeno písmeno m jako docela zbytečné, neboť m-ouky není, m-ásla není, m-annoj (krupice) není, m-akaronu není, m-asa také není a M-oskva brzy umře hlady.

Je pravda, že je M-ikojan (lidový komisař obchodu a zásobovaní), že jsou různí m-erzavci (t. j. darebáci), ale to sotva asi bude překážkou zamýšlené reformy abecedy.

★ ★ ★

— Heslo „pryč se soukromým obchodníkem, kupujte jen u státních orgánů“, proniklo konečně do nepoddajné venkovské massy, bránící se socialisaci. Jakýsi, propagandou zpracovaný rolník, jemuž cestou z vesnice do města praskly opratě (rusky vožži), rozhodl se koupiti je ve státní prodejně.

Uviděv obchod s firmou „Gosizdat” (státní nakladatelství), tázal se prodavače: „Máte vožži (opratě)?“ — „Voždi (t. j. česky vůdce)?“, zaradoval se prodavač.

„Ale ano, kolik chcete. Máme Lenina, Stalina a taky ještě...“

„Ale těch nepotřebuji“, protestuje rolník. „Nepotřebuji takových, kteří visí nebo budou viseti, ale takové, aby jimi bylo možno říditi. A aby byly hodně silné“.

★ ★ ★

— Stojící a zahálející továrny a závody je zjev obyčejný. Ale je přece jeden z nesčetných „prvních státních závodů“ (každý závod je „první“, „druhého" nebo „třetího“ v SSSR, vůbec není), který je zahrnut prací na 7 let napřed a pracuje s dvěma střídami.

Vyrábí smaltované, tabulky s nápisy „Výtah nefunguje“, „Potravin v prodeji není“, „Závod se konservuje“ (.t. j. přestává pracovati).

★ ★ ★

— Jedině proletářský původ opravňuje ke vstupu na universitu. Výjev v kuchyni: bývalá „barynja“ (t. j. „buržujka“), jejíž dcera nebyla přijata na universitu a matka proto pláče, a kuchařka, matka studentky, se raduje.

Kuchařka těší zarmoucenou zaměstnavatelku: „A neplač, v budoucnosti bude všechno obráceně. Tvá dcera se stane kuchařkou, a její děti budou jistě přijaty na universitu. A má dcera, která studuje medicínu, bude nazývána „buržujkou“ a její děti zase půjdou na kuchařství, poněvadž pro buržoasní původ jich do škol nepřijmou“.

★ ★ ★

— Když bolševici uslyšeli, že Lehar složil operetu „Země bez úsměvu“, strašně se polekali, myslili, že se to týče SSSR, kde již dávno umřel smích. Nikdo se neusmívá; to cizinci dávno zpozorovali.

Ale tu najednou kráčí po ulici neznámý občan a zjevně se radostně úsmívá. „Co se vám přihodilo radostného? Dostal jste visum zahraniční?“

— „A to ne, ale právě jsem dostal na lístek ¹/₁₆ másla, ale zapomněli mně odstřihnouti kupon, tak mám naději ještě na jednu ¹/₁₆ .“

★ ★ ★

— Jakýsi milovník anekdot se tázal svého ruského spolucestujícího v kupé, nezná-li nějakých pěkných nových anekdot. Tázaný se nejdříve plaše ohlédl na všechny strany a pak šeptem odpověděl: „Znám jednu anekdotu. Pojedete-li za hranice, vypravujte ji tam kde komu. Je to anekdota velice krátká.“

Naklonil se k uchu tazatelovu a pošeptal mu jedno slovo: „Pětiletka“ (t. j. známý pětiletý plán, který má z SSSR udělati nejbohatší stát na světě).