Revoluční boty.
Vlastivědný měsíčník Naše Praha přináší v 3. čísle tuto zajímavou podrobnost ze života pana presidenta pod názvem Revoluční boly.
Až půjdete někdy přes Maltézské náměstí na Malé straně, všimněte si starého arkýřového domu číslo jedenáct, na němž je návěštní tabule s nápisem: Václav Brandejs. Tady si před válkou dával šíti boty pan profesor Masaryk.
V brandejsovských botách odešel roku 1914 za hranice, v nich prochodit křížem krážem tři díly světa, v nich prodělal téměř celou revoluci. Zlaté boty! Jak dobře se to v nich chodilo!
Nejednou v cizině si vzpomněl pan profesor na milého mistra Brandejsa z Maltézského náměstí, jenž často říkal: »V mých botách se může jíti kraj světa.« A také se tedy šlo. A jak pohodlně!
Avšak ani mistr Brandejs nezapomněl ve válce na svého zákazníka a když se tak jednou za čas v dílně jeho ohlásila paní Masaryková, našel vždy někde v úkrytu i za největšího nedostatku kousek kůže na její botičky.
Po převratu se starý zákazník pana mistra Brandejsa vrátil jako president republiky do Prahy. Kdekdo z jeho starých známých přicházel ho na hrad pozdravili.
Ani našemu mistrovi to nedalo, jednoho dne oblékl černý šosatý kabát, natáhl na ruce bílé rukavice a rovnou na hrad představili se panu presidentovi a zeptali se ho tak mimochodem, kde mu budou nyní bráti míru na boty.
Hrdlo se mu ovšem trochu sevřelo a srdce mocněji pod tím šosatým kabátem zabušilo, když ho uváděli do audienčního pokoje.
Jakmile ho však pan president svým milým způsobem přivítal jako starého známého a tázal se ho po dětech i dělnících té milé dílny na Maltézském náměstí, zapomněl mistr, že s ním mluví president republiky a viděl před sebou jen známého dobráckého profesora, který za zašlých krásných časů k němu chodíval na míru a o všecko, co kolem bylo, se zajímal.
Dodal si odvahy, rozhovořil se o řemesle a líčit, jaké to bylo u nás za války těžké se ševcovinou, kdy byl všeho takový nedostatek a kdy se dělaly podrážky z příštipků i z prkének. Kampak s takovou botou?
Zato však jakost předválečných bot zkusil pan president na své vlastní noze a proto také bez váhání vyzval s úsměvem pana mistra, aby mu opět vzal míru na jedny takové poctivé »brandejsovky«. Stalo se tedy skutkem, po čem mistr v hloubi své duše toužil.
Šťasten pelášil z hradu do své dílny, kde dělníkům oznamoval: »Chlapci, budeme šiti boty pro hlavu státu! Dejte si záležeti! Jen proto došel pan president za revoluce v brandejsovských botách tak daleko, že na nich byl kus poctivé práce řemeslnické. Jak říkám: S poctivostí nejdál dojdeš!«
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1925: Revoluční boty, které TGM pomohly založit republiku“