Ochsenbutter. Volské máslo!
Toto jméno zjevilo se — dle Vorwärtsu — na mnoha krámech v Berlíně a uvedlo všecky přírodozpytce, fysiology a vůbec všecky, kdož ví, co to jest vůl, v překvapení i zděšení.
Chemie potravinová udělala si za války až příšerné pokroky — viz jen ty všeliké polívky, kávy a Čaje v kostkách. o kterých blouznili před 20 léty pisatelé sociálních utopií — ale volské máslo, to je přece na rozum i nervy člověka čtvrtdvacátého století trochu mnoho.
Ale bylo k dostání, libra za 4 marky 30 pfenigů (6 K 50 hal. dle dnešního markového kursu). Jeden z redaktorů Vorwärtsu osmělil se a koupil si trochu tohoto másla k mazání na chleba.
Dostal — volský lůj.
Pochopitelno, že si odlehčil pak v listě monologem: »K čemu takové pojmenování? Bylo stvořeno fantasií řezníků?
Či to má být krvavý výsměch dnešnímu nedostatku másla a obyvatelstvu, které za větru a nečasu čeká na čtvrt libry másla? To by bylo příliš silné a pro nynější dobu nevhodné!
Jinými slovy: Zakazujeme si takové žerty! Je-li některému řezníku do žertu, dobře, nemáme nic proti tomu. Pak ale ať si své pocity vybije jinak.«
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1916: Pozor na levné „volské máslo“! Jak se vyrábí, když podle názvu není z mléka?“