Bejvávalo.cz

nejnavštěvovanější český server věnovaný historii

Rok 1912: Veselá historka o mrtvém psu, psaná kouzelnou lidovou češtinou

původně vyšlo: Řeznické noviny - 1912, autor neuveden.
Ani pes, nejlepší čtyřnohý přítel člověka, nemůže žít věčně. A pokud zemře skutečně mimořádný pes, tak proč by si neměl zasloužit posmrtný odpočinek na řádném hřbitově? Humorný článek z roku 1912, psaný krásnou starou lidovou češtinou, vám jeden takový zvláštní psí pohřeb popíše.


Psí testament.

(Z Národopisného věstníku českosl.)

Jedno mněstě byl menčí řezník, ale vobchodu mněl málo. Místo masa sekal jen poklony. Jednou něco tak pokradmo uškrtil, inýho nemněl. Tedy jenom de lesem, kůzlata koupit, a mněl sebou velikýho psa, jak řeznickej pes bejvá. Najednou se mu stratil, zabjeh kus, a za chvíli je tadyk, a milýho řezníka táhne za kalhoty, tak za nim šel.

A teď začne tam pod stromem hrabat. Řezník si myslí: tadyk musí bejt něco zakopanýho, ňáký peníze. A vopraudu, pes vyhrabal neohromnej hrnec peněs. Tak to s tichosti sebral, příde s večerem domu, a poudá ženě: Konec nouze! Podívej se, co náš Bismark lese vyhráb. Ta spráskla ruky, toli peněs, diu že vostala žiuvá.

Teď si zavedli nejlepší řeznictví, hostinec u toho, že samá elita k nim chodila. Von byl hned ináč váženej, taky ho snad za vejbora zvolili, nebo co. Tak jednou poudá ženě: Vidiš, tomu sme přišli skrze našeho psa, necháme ho, aš sám pojde. Starej uš byl, tak to netrvalo s nim dlouho. Tedy von poudá: Co, ženo, ten pes zaslouží na řbitou zahrabat.

— I co tě prej napáda, to nejde.

— Šak mlč, já to noci pořidim, hrobek mu tam vykopám, žánej nebude čerta vedět.

A tak to uďál. Teď ráno hrobník de, vidi novej hrob, co to je, to já nedál, jédinej, to je ňáká vražda. Bježí na faru, důstojný pane, je tam novej hrob, a žánýho sme nepořbívali

No tak farář spolu dou, vyhrabali to, a teď viděj, řezníku Bismark. Co se to jen vopovážil! Tak hned pro něj, to musí k soudu, na tole sou tuze velký tresty. Dobře, pro milýho řezníka poslali.

Co ste to prej vyved, zlořečenej človječe, na řbitou, na svatý pole psa zakopat!

— Ale důstojný pane, von si to zasloužil, šak si to pomyste, von vám poručil tři stouky, kostelnikoj sto, a tule hrobnikoj taky sto.

— Inu proč ste mi to neřek hned, to se mu mohlo taky blinknout!

A uš s toho nebylo nic.


Původní zdroj historického článku:
Řeznické noviny - 1912, autor neuveden.




datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
3. března 2021


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.




Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2021 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.