Rok 1908: Proč farář vyhrožoval zamilované dívce, která plánovala svatbu?

Krásná nevěsta.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Jako ve středověku.

Časopis Münchener Post uveřejňuje následující dokument katolické kultury, zaslaný v diecési bamberské katolické dívce, která měla s protestantem několik děti a chtěla se nyní s ním zákonně oddati:

»...Byla jste v neděli se svým ženichem u protestantského faráře, podepsala smlouvu, znějící na protestantskou výchovu dítek a jste odhodlána vstoupiti v protestantský sňatek. Vydáváte tedy své děti kacířství, založenému knězem od katolické církve odpadlým.

V Písmě svatém jest psáno, že pro toho, kdo dítky pohoršuje, lépe by bylo, kdyby s žernovem osličím na krku byl ponořen do hlubiny mořské. Jaký trest by určil Ježíš Kristus, syn Boží, matce, která nejen své dítky pohoršuje, nýbrž také kacířství vydává a tím je činí nešťastnými?

— Jste nyní vyloučena z přijetí svatých Svátostí pokání a svátosti oltářní, žádný katolický kněz nemůže vás nyní platně rozhřešiti. Zamlčíte-li knězi při zpovědi tento hřích, dopustíte se svatokrádeže.

Rovněž vám bude odepřena svátost posledního pomazání tak dlouho, dokud neprohlásíte, že chcete napraviti chybu a vstoupiti v katolický sňatek církevní se svým mužem. Přesvědčíte se brzo, že to nejsou plané vyhrůžky.

Považuji vás za osobu od katolické církve odpadlou, a kdybyste náhle a bez pokání zemřela, odepřel bych vám katolický pohřeb. Přijde čas posledního soudu, kdy já a vy budeme státi proti sobě před věčným soudcem.

Soudce se mne zeptá: »Upozornil jsi tuto katoličku, vysvětlil jsi jí, jakého hříchu se dopouští, dá-li se protestantsky oddat a vydává své ubohé dítky kacířství?«

— Mohu pak klidně říci: »Pane, učinil jsem tak!«

— Běda vám, budete-li muset říci: »A já jsem neposlechla!«

— »Při všem, co jest mi svato, při krvi Kristově vás zapřisáhám, obraťte se ještě, raději žijte se svými dětmi sama, než abyste započala život, na němž nemůže spočívat požehnáni Boží.

Katolický farní úřad. S. P., farář.«

K tomuto rozkošnému kulturnímu obrázku z Bavorska druží se jiný, neméně vábný z Pruska. V Horním Slezsku odvážili se dva učitelé napsati do novin několik článků o pozorování, která ve svém povolání učinili.

A již přispěchalo ministerstvo vyučování a bez ohledu na lidskost, bez ohledu na dlouholetou službu, zbavilo oba úřadu. Zdá se, že také v sousední říši kázně a dobrých mravů převládá názor, že učitel musí jeti sloužit a mlčet. A především mlčet!...