Zákon na zamezeni opilství.
Píše se nám z Vídně:
Úžasně zhoubné následky nemírného požívání lihovin jak pro jednotlivce tak i pro rodiny v ohledu mravním, hospodářském a zdravotním, z nichž mnohé ke všemu i dědičnými jsou; žaloby nesčetné na neoprávněné nalévání lihovin v pokoutních místnostech ; nedostatečnost posavadních zákonů a nařízení : byly pohnutkou, že vydána předloha zákona na zamezení opilství.
Opilství stalo se sociálním zlem a pohromou i musí sociálními prostředky se potírati. Morální prostředky nestačí, třeba sáhnouti i k jiným prostředkům, třeba odjímati a zamezovati příležitost, „která činí zloděje i opilce“ a zamezovati neoprávněný nálev.
Podstatný obsah předlohy této jest: Od nynějška má býti kromě volného obchodu v nádobách od 5 litrů začínaje jen nálev a prodej na drobno v nádobách uzavřených, avšak ne pod osminkou litrovou, při čemž naproto jakékoliv nalévání lihovin zakázáno.
Pro obé se vyžaduje koncese, jaká se vyžaduje pro hostinství. Všickni, kdož mají nyní koncesi, podrží ji beze všeho, zůstanou ve svém právě. Ti, kteří bez koncese prodávali na drobno lihoviny, do jisté doby, bude-li osnova zákona přijata, přihlásí se o koncesi a obdrží ji dle potřeby místní. Kromě výjimek má na 500 obyvatelů býti jeden nálev a jeden prodej na drobno.
V nařízení k tomuto zákonu vydaném nařídí se, aby se přihlíželo k tomu, aby škod citelných se nezpůsobovalo. Stane se tu ovšem, že na některých místech některý kramář neb kupec nedostane koncese, buď že nemá žádané kvalifikace aneb že počet koncesí o prodeji překročen. Zákonem má se stanovití klid nedělní a sváteční a kdy kořalny se mají zavírati.
Na dluh se nesmí nalívati, dokud dřívější dluh není zaplaceny, jinak dřívější dluh zažalovati. Zároveň se zakazuje na „tchoře“ nalévali a nimi platiti. Tím se slušným hostům nemá ubližovati. Kdo se opětně v jisté době na veřejném místě při opilství přistihne, tresce se.
Kdo opilému, o němž hned na první pohled bez všelikého pozorování pozná, že jest opilým, naleje aneb lihoviny prodá, podléhá rovněž přísnému trestu.
Tím slušný kupec neb hostinsky se nepostihne, neb nečiní tak už nyní. Předloha tato vyvolala v kruzích, jichž se tyká, pochopitelný rozruch. Mnohé, v pamětních spisech o tomto zákoně uvedené, v zákoně není. Vnáší se namnoze do zákona, co tam ani není. Zameziti se mají pokoutní nálevy, reelní kupectví, kramářství a hostinství nemá býti poškozováno.
Ze spisů o tomto zákoně jednajících vidno, že všechno se otáčí okolo toho, aby nikdo z těch, kdož nyní prodávají lihoviny na drobno, prodeje toho zbaven nebyl. Opětně podotknuto, že by se měl toliko rámcový zákon říšský vydati, aneb že by každá země zvlášt měla upraviti „opilství“, že třeba dbáti autonomie.
Naproti tomu na paměť uveden výrok známého autonomisty býv. posl. Adámka z jednání r. 1894 na říšské radě, že při nakažlivé nemoci třeba rychlého opatření, opilství že morem a že nemožno čekati, co teprve ta která země učiní.
Pro zemi, kde opilství není, bude zákon na ochranu. Ostatně kde možno, je vzat v předloze zřetel na autonomii. Živnostenský výbor poslanecké sněmovny měl tuto středu poradu o této předloze. Poslanec Holanský po delším odůvodnění navrhnul, aby se rokování odročilo, až dojdou ještě různé informace. Návrh tento nepřijat a zahájena porada povšechná čili generální.
Za užší výbor referoval posl. Stojan. Rozhovoru se súčastnili posl. Ferjančič, Schücker, Weiskirchner a Tambosi. Na námitku Ferjančičovu, že výbor nepodal návrhu o kramářích a kupcích posavadních, odpovídá posl. Stojan, že v užším výboru podal návrh, aby všichni živnostníci, kteří do 1. října 1902 mají oprávnění ku prodeji lihovin na drobno v uzavřených nádobách, beze všeho dostali koncesi, až nabude zákon platnosti.
Návrh tento nepřijat. Namítáno proti němu od vlády, že by tím zákon zvrácen, že mnozí za své nepořádné provozování dostali by koncesi, že hodní by se poškodili a že dlouhá — dlouhá — léta by se pak nemohla uděliti koncese.
Připomenuto, že dojde-li ku rozhovoru podrobnému při dotýčném paragrafu opět o této záležitosti se jednati bude. Vládní zástupce min. rada Haerdtl snažil se všechny námitky vyvrátiti. Má-li se přijití ku podrobnému rokování čili speciální debatě, o tom nehlasováno a ponecháno to na budoucí sezení.
Ze všeho vidno, že zákon dojde mnoha změn v živnostenském výboře, že mnoho ostrého se opiluje, aby zákon byl proti opilství a těm, kteří ku opilství svádí a lákají, ale ne na škodu řádnému kramáři, kupci a hostinskému.
témata článku:
Diskuze k článku „Rok 1902: Nový zákon proti opilství. Podaří se mu omezit alkoholismus v našich zemích?“