Neznámé historky z doby emigrace T. G. Masaryka do Francie

původně vyšlo: Lidové noviny - 1937, autor Michel Gorel.
Za časů první světové války musel Tomáš Garrigue Masaryk prchnout z území Rakousko-Uherska a nějaký čas se skrýval v Paříži. Článek z roku 1937 vás seznámí s několika zajímavými i veselými historkami, které tehdy TGM jako emigrant ve Francii zažil.


Masaryk v paměti Pařížanů.

Masaryk přišel do Francie v březnu 1915.

Měl tenkrát falešný srbský pas, ale bylo v něm skutečné jméno, a což bylo mnohem horší, také místo jeho narození, Hodonín na Moravě.

Celník v Bellegarde, nějaký de Lair, si pozorně prohlížel pas, přemýšlel a potom řekl zkrátka a rozhodně: — Musím vás poprosit, pane, abyste mne následoval. Neboť Morava není v Srbsku.

A jen o vlas a Masaryk by se byl stal obětí příliš vzdělaného francouzského celníka. Ale i tak musil čekat v Bellegarde dva dni, než mu byl na pokyn z Paříže povolen vjezd.

Po několika letech, když již byl Masaryk presidentem, vyžádal si de Lair, který byt právě na prázdninové cestě v Československu, u presidenta Masaryka audienci. Byl hned přijat a president si velmi jasně vzpomněl na své dobrodružství. De Lair byl pozván na večeři a dostal od pana presidenta vyznamenání za bdělost.

V Paříži bydlil Masaryk s počátku u svého přítele M. R. Štefánika, který tenkrát pracoval ve hvězdárně v Meudonu. Masarykovi se velmi líbilo v krásně položeném vilovém předměstí. Ale největší radost mu dělalo po dnech, ztrávených na politických cestách a poradách, posadit se v teplých letních nocích roku 1915 k dalekohledům meudonské hvězdárny a pozorovat hvězdy. Universální duch Masarykův ho také vedl ke studiu astronomie, ovšem na to měl čas jen krátkou dobu za své emigrace.

V Meudonu je malá hospůdka Chez la Mere Godard. Zde býval Masaryk často hostem a hospodská si na něho často vzpomíná. Masaryk nikdy nepil, vypráví. — Ale o ostatních pánech, kteří s ním přicházeli, nemohu říci totéž. Zato však znal právě Masaryk přesně nejen nejlepší značky vín, ale dokonce i dějiny zámků a krajin, podle nichž vína jsou pojmenována. Byl to znalec, to mně můžete věřit, neboť svým přátelům dal vždycky správnou radu ve výběru vín.

Čtyřka, jak nazývali československé emigranty, Masaryka, Beneše, Štefánika a Osuského, se potkávala skoro denně v malém lokále nedaleko bursy, kam také přicházeli stolovat mnozí žurnalisté z blízkých redakcí. Jeden z nich, Robert Delange, tenkrát redaktor Journalu, vypráví ze svých vzpomínek na presidenta Osvoboditele toto:

— Jednoho dne mi řekl Masaryk, že by rád napsal kritiku taktiky napoleonských válek, nebo spíše ještě kritický rozbor některých míst románu Tolstého Vojna a mír. Prosil mně, abych mu umožnil pracovat v našich vojenských odborných knihovnách.

Dal jsem mu doporučení a on se zahrabal do vojenských vědeckých děl. Za měsíc jsem ho potkal opět. »Nenapsal jsem nic o Napoleonovi a Tolstém,« řekl mi Masaryk, »ale děkuju vám přece, neboť jsem přečetl spousty moderní vojenské literatury. A nyní rozumím dnešní válce mnohem lépe.« To bylo krátce před brusilovskou ofensivou v Haliči.

Masaryk mi ukázal článek, v němž vykládal, proč tato ofensiva musila ztroskotat. Otiskl jsem ten článek v jedné revui, ovšem anonymně, a byla to sensace a celý svět byl přesvědčen, že je z pera vynikajícího vojenského odborníka.

V Paříži vydávali Masaryk a Beneš list La Nation Tcheque, který bojoval za svobodu Československa. Masaryk musil dělat sám korektury a dělal to s takovou důkladností a odbornou znalostí, že mu jednou řekl jeden z korektorů v tiskárně: »Víte, nestanete-li se přece jen státníkem, můžete být vždy ještě korektorem v nějaké francouzské tiskárně.

Masaryk žil v emigraci v Paříži a v Ženevě a často pobýval i v Londýně. Odtud psal Benešovi, aby mu smluvil schůzku s Briandem. Bylo už všechno domluveno přesně na hodinu a Masaryk měl přijet přes kanál na parníku Sussex. V poslední chvíli však Beneš odřekl, protože Briand byl zaneprázdněn. Masaryk zůstal v Londýně, ale parník Sussex byl potopen německou ponorkou a nikdo z cestujících se nezachránil.

Briand projevoval Masarykovi svou úctu i tím, že se v jeho přítomnosti vzdával jednoho ze svých nejmilejších zvyků. Briand vždycky kouřil nejhorší francouzské cigarety Caporal Bleu a Masaryk prostě jejich puch nesnášel. A vždycky, kdykoliv se Briand a Masaryk sešli, položil francouzský státník ostentativně balíček cigaret před svého přítele. Ale ani on, ani Masaryk si nikdy nezapálili.

Ještě za své revoluční činnosti se Masaryk v Paříži obíral ústavou budoucího československého státu. Tázal se na radu všech francouzských vědců státního práva a politiků a mezi nimi také Clémenceaua. — Ústava? řekl Tygr kousavě, na to nic nedám. Tím jsem se nikdy nezabýval. Od té doby říkal Masaryk o Clémenceauovi, že je cynik.

A opět jednou cestoval Masaryk s falešným pasem na falešné jméno. Tentokrát do Holandska, kde se chtěl sejit s několika přáteli z Prahy. Všechno šlo dobře a na hranicích se neukázaly nejmenší potíže. Ale když počal vybalovat svůj kufr, zjistil k hrůze svých přátel, že všechny jeho límce mají inkoustový velmi dobře čitelný nápis: Masaryk. — Pařížské pradleny nerozumějí metodám revolučního boje, prohlásil krátce Masaryk.


Původní zdroj historického článku:
Lidové noviny - 1937, autor Michel Gorel.


datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
16. února 2021


Diskuze k článku „Neznámé historky z doby emigrace T. G. Masaryka do Francie“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2023 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozovaný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.