Bejvávalo.cz

nejnavštěvovanější český server věnovaný historii

Neznámé historky z doby emigrace T. G. Masaryka do Francie

původně vyšlo: Lidové noviny - 1937, autor Michel Gorel.
Za časů první světové války musel Tomáš Garrigue Masaryk prchnout z území Rakousko-Uherska a nějaký čas se skrýval v Paříži. Článek z roku 1937 vás seznámí s několika zajímavými i veselými historkami, které tehdy TGM jako emigrant ve Francii zažil.


Masaryk v paměti Pařížanů.

Masaryk přišel do Francie v březnu 1915.

Měl tenkrát falešný srbský pas, ale bylo v něm skutečné jméno, a což bylo mnohem horší, také místo jeho narození, Hodonín na Moravě.

Celník v Bellegarde, nějaký de Lair, si pozorně prohlížel pas, přemýšlel a potom řekl zkrátka a rozhodně: — Musím vás poprosit, pane, abyste mne následoval. Neboť Morava není v Srbsku.

A jen o vlas a Masaryk by se byl stal obětí příliš vzdělaného francouzského celníka. Ale i tak musil čekat v Bellegarde dva dni, než mu byl na pokyn z Paříže povolen vjezd.

Po několika letech, když již byl Masaryk presidentem, vyžádal si de Lair, který byt právě na prázdninové cestě v Československu, u presidenta Masaryka audienci. Byl hned přijat a president si velmi jasně vzpomněl na své dobrodružství. De Lair byl pozván na večeři a dostal od pana presidenta vyznamenání za bdělost.

V Paříži bydlil Masaryk s počátku u svého přítele M. R. Štefánika, který tenkrát pracoval ve hvězdárně v Meudonu. Masarykovi se velmi líbilo v krásně položeném vilovém předměstí. Ale největší radost mu dělalo po dnech, ztrávených na politických cestách a poradách, posadit se v teplých letních nocích roku 1915 k dalekohledům meudonské hvězdárny a pozorovat hvězdy. Universální duch Masarykův ho také vedl ke studiu astronomie, ovšem na to měl čas jen krátkou dobu za své emigrace.

V Meudonu je malá hospůdka Chez la Mere Godard. Zde býval Masaryk často hostem a hospodská si na něho často vzpomíná. Masaryk nikdy nepil, vypráví. — Ale o ostatních pánech, kteří s ním přicházeli, nemohu říci totéž. Zato však znal právě Masaryk přesně nejen nejlepší značky vín, ale dokonce i dějiny zámků a krajin, podle nichž vína jsou pojmenována. Byl to znalec, to mně můžete věřit, neboť svým přátelům dal vždycky správnou radu ve výběru vín.

Čtyřka, jak nazývali československé emigranty, Masaryka, Beneše, Štefánika a Osuského, se potkávala skoro denně v malém lokále nedaleko bursy, kam také přicházeli stolovat mnozí žurnalisté z blízkých redakcí. Jeden z nich, Robert Delange, tenkrát redaktor Journalu, vypráví ze svých vzpomínek na presidenta Osvoboditele toto:

— Jednoho dne mi řekl Masaryk, že by rád napsal kritiku taktiky napoleonských válek, nebo spíše ještě kritický rozbor některých míst románu Tolstého Vojna a mír. Prosil mně, abych mu umožnil pracovat v našich vojenských odborných knihovnách.

Dal jsem mu doporučení a on se zahrabal do vojenských vědeckých děl. Za měsíc jsem ho potkal opět. »Nenapsal jsem nic o Napoleonovi a Tolstém,« řekl mi Masaryk, »ale děkuju vám přece, neboť jsem přečetl spousty moderní vojenské literatury. A nyní rozumím dnešní válce mnohem lépe.« To bylo krátce před brusilovskou ofensivou v Haliči.

Masaryk mi ukázal článek, v němž vykládal, proč tato ofensiva musila ztroskotat. Otiskl jsem ten článek v jedné revui, ovšem anonymně, a byla to sensace a celý svět byl přesvědčen, že je z pera vynikajícího vojenského odborníka.

V Paříži vydávali Masaryk a Beneš list La Nation Tcheque, který bojoval za svobodu Československa. Masaryk musil dělat sám korektury a dělal to s takovou důkladností a odbornou znalostí, že mu jednou řekl jeden z korektorů v tiskárně: »Víte, nestanete-li se přece jen státníkem, můžete být vždy ještě korektorem v nějaké francouzské tiskárně.

Masaryk žil v emigraci v Paříži a v Ženevě a často pobýval i v Londýně. Odtud psal Benešovi, aby mu smluvil schůzku s Briandem. Bylo už všechno domluveno přesně na hodinu a Masaryk měl přijet přes kanál na parníku Sussex. V poslední chvíli však Beneš odřekl, protože Briand byl zaneprázdněn. Masaryk zůstal v Londýně, ale parník Sussex byl potopen německou ponorkou a nikdo z cestujících se nezachránil.

Briand projevoval Masarykovi svou úctu i tím, že se v jeho přítomnosti vzdával jednoho ze svých nejmilejších zvyků. Briand vždycky kouřil nejhorší francouzské cigarety Caporal Bleu a Masaryk prostě jejich puch nesnášel. A vždycky, kdykoliv se Briand a Masaryk sešli, položil francouzský státník ostentativně balíček cigaret před svého přítele. Ale ani on, ani Masaryk si nikdy nezapálili.

Ještě za své revoluční činnosti se Masaryk v Paříži obíral ústavou budoucího československého státu. Tázal se na radu všech francouzských vědců státního práva a politiků a mezi nimi také Clémenceaua. — Ústava? řekl Tygr kousavě, na to nic nedám. Tím jsem se nikdy nezabýval. Od té doby říkal Masaryk o Clémenceauovi, že je cynik.

A opět jednou cestoval Masaryk s falešným pasem na falešné jméno. Tentokrát do Holandska, kde se chtěl sejit s několika přáteli z Prahy. Všechno šlo dobře a na hranicích se neukázaly nejmenší potíže. Ale když počal vybalovat svůj kufr, zjistil k hrůze svých přátel, že všechny jeho límce mají inkoustový velmi dobře čitelný nápis: Masaryk. — Pařížské pradleny nerozumějí metodám revolučního boje, prohlásil krátce Masaryk.


Původní zdroj historického článku:
Lidové noviny - 1937, autor Michel Gorel.




datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
16. února 2021


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.




Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2021 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.