Bejvávalo.cz

nejnavštěvovanější český server věnovaný historii

Jak se vyhnout závisti a dosáhnout úspěchu v životě

původně vyšlo: Česká hospodyně 1912, autor neuveden.
Myslíte, že závist je v naší zemi novinkou, kterou přinesla až dnešní moderní doba? V tom případě si přečtěte dodnes platný článek z roku 1912, věnovaný pozitivní touze na dosažení úspěchu v životě, ale také o závidění úspěchu ostatním.


Úspěch v životě.

Závist zakrňuje a vysušuje ducha; ona ubíjí šlechetné ctižádostivé snahy a maří energii.

Jednou z velkých kleteb lidského života jest mrhání energií. To podmiňuje plýtvání časem a čas jest jedinou věcí, kterou zde ve skutečnosti vlastníme. Kdežto poctivé provádění dobré práce je povzbuzováním. Ono vyvinuje a dodává síly všem snaživým lidem.

Závistivý člověk, jenž závidí jinému jeho úspěch, obyčejně odkazuje se na osud čili štěstí, které úspěšnému dopomohlo a prohlašuje: »Kdyby mně bylo štěstí přálo, také bych se byl v místech jeho octnul.« Pravdou však je, že nestává podobné věci, jakou my vyrozumíváme pod slovem »štěstí«.

Člověk, který dospěje k vrcholi úspěchu, musí se tam vyšplhati s napnutím veškerých sil. Tak zvaný osud je tam nevyzdvihuje. Pakliže studujeme náležitě jeho život, probíráme se fakty, shledáme, že každý člověk, stojící na vrcholi, pracně se namáhal, než se tam dostal. Shledáme, že každá stopa slezená zanechala na něm známky odřenin, poškrabanin, vrásek, povstalých ze starostí, atd., atd.

Jsou lidé, kteří zdědí peníze. Jsou lidé, kteří zakopnou o zlatodoly — jednou za čas. Jsou zlodějové, kteří s úspěchem kradou myšlenky jiných a používají jich.

Avšak to nejsou lidé úspěšní v pravém slova smyslu. Jsou to nahodilé výminky, jež ničeho neznamenají.

Závist, jak dobře známo, nepoškozuje úspěšného člověka; ale ona roztrpčuje, ponižuje a zdržuje závistivce. Z historie známe muže skutečně schopné a vynikající, jichž celý život byl v pravém slova smyslu zahozen následkem roztrpčenosti a závisti a promrhané snahy, namířené proti úspěchu jiného.

Rodiče měli by býti pozorní toho, že ošklivá nectnost závisti počíná u dítek jejich často v útlém věku. Nic není důležitého, než učiti dítě nebo mladého muže či dívku, aby pohlíželi velkomyslně, šlechetným způsobem na úspěch jiného člověka. A nic není důležitějšího, než udržovati dítky a mladý lid daleko od společnosti, která v nich plodí závist.

Není zároveň dobře pro útlé mládí, aby se spolčovalo s těmi, kdož jsou velmi bohatými, mnohem více prosperujícími a hodně okázalými, neboť tam, kam se závist jednou vkrade a zahnízdí jako chronický neduh, vyhlídka pro úplný vývin ducha jest velice poškozená.

Jistý velmi bohatý Američan vyjádřil se při jedné příležitosti: »Mám syna a shledávám, že největší problém bohatcův jest chrániti dítě své, aby se nestalo hloupým domýšlivcem a nadutcem dříve, než naučí se dobře mluviti. Sluhové moji závodí mezi sebou ve snaze. jak nejvíce by mu mohli pochlebovati a hloupě se lichotiti.« Případ tohoto boháče jest snad mnohem vážnější, než si jej sám představoval.

Naproti tomu prostý člověk může se plným právem brániti tomu, aby dítě jeho nedostalo se do společnosti chlubných dítek boháčů, jichž snadno se stává podnoženi. předmětem jich rozmarů a jimž učí se zároveň záviděti. Šťastný jest hoch, jenž vychováván jest v prostředí přiměřeném vlastnímu stavu jeho. A nejšťastnější ze všech jest dítě, jehož rodiče, ať již chudí nebo bohatí, vštípili mu do hlavy, aby žilo mírně, myslilo skromně, nepřehánějíc nijak důležitost bohatství, aniž pohlížejíc jinak než s úctou a přátelstvím na ty, kteří v jeho očích jsou chudými.

Ustálený v duchu našem zvyk nenechá se tak snadno setřásti. A na neštěstí není obyčejnějšího zvyku, než rozdílu nečinící závist a trpkost kritiky. Mnoho-li drahocenného času v životě lidském bývá zmařeno myšlenkami a řečí, zakřikováním a ponižováním skutečné práce jiných.

Pravý muž pro vlastní své dobro měl by býti příliš zaměstnán, než aby mohl myslit na to, co činí jiní, vyjma toho snad, že občas pohlédne s obdivem na úspěšného člověka a řekne: »Jsem rád. že to tak dobře provedl. Pokusím se. abych byl také takovým.«

Instinktem svým poznáváme okamžitě, zdali člověk, jenž široce a vysoce chválí jiného, jest sám na pravé cestě. A chápeme zároveň všichni. že člověk, jenž kritisuje, napadá a snižuje skutečnou snahu, skutečnou práci, jest nízkým a stává se stále nepatrnějším.

Mužům a ženám dospělým dlužno říci, aby si nestavěli domnělé štěstí; ono neexistuje. — Pakliže setkáte se s úspěšným člověkem, buďte tomu rádi. Nezáviďte mu, nýbrž snažte se plnou silou svojí se mu vyrovnati. Rodiče pak měli by učiti své dítky spíše obdivu než závisti.

Učte je, že první povinností pro konání dobra od nich samotných je obdivovati otevřeně a poctivě dobrou věc, kterou jejich spoluhráč a spolupracovník vykonal. Ony otvírají mysl a vyvinují ji.

Závist jest smlouvající, trpká moc. Jest to zžíravina, která užírá ducha, jenž ji produkuje.


Původní zdroj historického článku:
Česká hospodyně 1912, autor neuveden.




datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
18. listopadu 2019


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.




Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2022 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.