Jak Napoleon Bonaparte řešil milostné pletky své krásné sestry?

obraz »Pavlína Bonapartová v ateliéru sochaře Antonia Canova«.
Autor obrazu: Lorenzo Valles (1831-1910)
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Napoleonský milovník.

Na poslechnuti je to jako nějaká balada Björnsonova, ve skutečnosti je to však holá pravda, kterou nedávna francouzský historik Leroux-Cesbron vypravoval o sestře Napoleonové Pavlíně kněžně Borghese.

Napoleon byl vůči milostným avanturám této své sestry, která byla velmi krásná, velmi obdivována a dala se od znamenitého sochaře Canovy v celé postavě a kostymu Evině vytesat z mramoru, naprosto shovívavým a zavíral obé oči, pokud milkování nehrozilo státi se skandálem.

V takovém případě, kdy zmíněné nebezpečí hrozilo, nerozuměl žertům a dovedl věc tak zařídit, že odloučil ctitele od své sestry, byť i plakala jakkoliv. Napoleon znal dobře srdce Pavlínino a věděl, že se brzy potěší.

Roku 1810, kdy smělý Korsikán stál na vrcholku své moci — Evropa ležela u jeho nohou a jen na iberském poloostrově zuřil boj proti jeho vojsku — zahořela Pavlína Borghese láskou ke krásnému, rytířskému důstojníku jménem Canouville a zapředla s ním velmi brzo něžný poměr. Oba prožívali líbánky v Neuilly, malém místě blízko Paříže, jehož zámek a park byly jako stvořeny pro hnízdečko lásky.

Ale milenci počínali si příliš bezohledně; jednak byla Pavlína provdána (po třetí) a i když se její manžel kníže Borghese, který stál s vojskem v Italii, o ni příliš nestaral, musilo být přec jen dbáno o dobrou pověst. O něžnosti milenců začaly se trousit pověsti velmi podrobné.

Jak milence rozloučit od sebe? Tím si Napoleon hlavu příliš nelámal. Jednoho večera dostal Canouville rozkaz, aby okamžitě se odebral do Portugalska a pronikl k armádě generála Masseny, od něhož už delší dobu nepřišly žádné zprávy.

Rozkazu císařova nebylo možno neposlechnouti. Z měkkých, teplých loktů kněžny Borghese vytrhl se důstojník a rovnou na koně. Za deset dní hlásil se u generála Thiebauta v Salamance, od hlavy až k patám pokryt blátem, s očima zaprášenýma, polo vyhladovělý a na smrt unavený, takže se sotva na nohou udržel.

Aby se mohl k své milence brzo vrátit, jel Canouville bez přestávky deset dní a deset nocí. Nyní žádal k další cestě nového koně a nechtěl se za nic pozdržet. Jen s velkou námahou pohnul ho Thiebaut, aby alespoň přes noc zůstal v Salamance. Canouville zůstal, ale celou noc nedělal nic jiného, než že přívětivému generálu vyprávěl o své lásce. Druhého dne bylo zjištěno, že cesta do Portugalska je naprosto nemožna, poněvadž nepřítel obsadil všecky cesty; bylo vyloučeno, aby se Canouville dostal k Massenovi.

Co učinil zamilovaný důstojník? Vsedl na koně a jak ďáblem posedlý hnal se přes Pyreneje do Francie a zastavil se teprve před mřížovím zámku v Neuilly. Ani tři týdny neuplynuly od té chvíle, co se rozloučil s jeho krásnou obyvatelkou...

Ale tyto tři týdny, byť neúplné, úplně dostačily, aby Pavlínino srdce zahořelo prudčí láskou k jinému. Dle rozkazu svého císařského bratra odložila kněžna Borghese lásku k důstojníkovi, aby se oddala ihned na to flirtu s jiným adjutantem armády.

Canouville musel se obrátit před zavřenou mříží. Po třech nedělích byl zase v Salamance u generála Thiebauta a očekával zprávy od Masseny. Žil pak ještě dva roky, súčastnil se výpravy do Ruska a zemřel v bitvě u Smolenska smrtí hrdinnou.