Historie rozvodů ve světě: Kde k rozvodu stačilo jen chybějící slovo a kde mohl rozvod skončit popravou?

Novomanželé.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Rozvod u různých národů.

Rozvod manželství není nijakým moderním vynálezem. Za starých dob mohl se Říman dáti rozvésti s manželkou, byla-li nevěrná, otevřela-li bez jeho dovolení jeho soukromé truhlice anebo pila-li jeho dovolení opojné nápoje.

Přes to nedošlo během pěti set let k žádnému rozvodu; ty začaly se teprve, když vyšel zákon, podle něhož také manželka měla právo žádati o rozvod. Historik Hieronymus vypravuje o muži, který zapudil dvacet manželek, a o ženě, která dala rozvésti od 22 mužů. Přísné zákony císaře Augusta učinily konec překotnému rozvádění manželství.

U Řeků už v dávných dobách upisována byla manželce jistá částka peněz, na vdovství a pro případný rozvod. Klausule o rozvodu u všech národů pozbývá automaticky platnosti, zrodil-li se z manželství syn.

Na Korei může muž, může-li dokázati, že se mu manželka zpronevěřila, žádati rozvod jejím usmrcením. Jinak mají se věci v Habeši a u Tatarů, kde se manželství mohou rozváděti zcela po libosti obou manželů. U Tibeťanů je rozvod dovolen, ale je zakázáno, aby rozvedení opět vešli v manželství.

V Číně zákonný rozvod dovolen pro vzájemný odpor, nesmiřitelnost a — tlachavost manželčinu. U Turkmenů a Drůzů, žádá-li manželka o dovolení k vycházce a manžel řekne: »Jdi!« aniž připojil: »Vrať se zase!« znamená to rozvod. Oba však mohou opět uzavříti sňatek.

V mnohých krajinách sibiřských provádí se rozvod tak, že muž odejme manželce závoj, šátek nebo čepici, čímž projevil svoji vůli k rozvodu. Indiáni, kteří jako svatebního svědka používají dřevěné hole, dokumentují rozvod tím, že spálí tohoto »svědka«.

Velkou ránu zasadila manželství světová válka, po níž se počet rozvodů úžasně rozmnožil.

Přes to není třeba míti obav o instituci manželství, které je sice dílem lidským, ale v podstatě přece jen také zákonem přírodním.