Bejvávalo.cz

nejnavštěvovanější český server věnovaný historii

Dějiny cenzury v Čechách a krátké období svobodného tisku

původně vyšlo: Hlas lidu - 1900, autor J. Adámek.
Cenzura na sociálních sítích nebo ve sdělovacích prostředcích je něco, o čem někteří lidé dnes často diskutují. Jak to u nás ale bylo s cenzurou v minulosti? Článek z roku 1900 vás seznámí s dlouhou historií cenzorských zásahů u nás. Zajímá vás, kdo a proč cenzuru na jistou dobu zrušil?


Z dějin české censury.

Jest nepopiratelnou pravdou, že má-li kdo na hospodářském aneb osvětovém poli lid budit a poučovat, musí míti volnost, myšlenky své pronášeti, že jest mu nutno svobody slova i tisku a proto bojuje-li dělnictvo socialně-demokratické po celou již řadu let vedle liberálů a demokratů pro odstranění svěrací kazajky, která na svobodu slova i tisku jest navlečena, bojuje tím současně za hospodářské i osvětové zájmy tříd pracujících, bojuje tím proti osvětovým nepřátelům všeho pokroku, proti vysokému kleru a pyšné aristokracii.

K objasnění a pochopení této snahy dělnictva v ohledu tomto dostačí nám přehlédnutí dějin z péra zdravě myslících dějepisců, abychom poznali, že dlouhý jest již zápas, jejž tisk musel se zlomyslností a tmou bojovat, že však zápas ten musí býti dobojován a svoboda slova i tisku jest dobrou cenou, která vítězivším zápasníkům kyne.

Důmyslem Gutenbergovým, vynalezením tiskařského lisu a vůbec zdokonalený tisk měl původně po delší dobu volnost, která by byla snad pozvolným vývojem odstranila veškeré socialní nerovnosti a zbudovala pevnější základy pro nově stavěné reformy pravdy a spravedlnosti občanské.

Jako první odpůrce, kde se jedná s principem pokroku a osvěty o jich prosazení ve veřejném životě, tak i zde všetečná a vyškolená hierarchie, držíc se zásady, že vzdělanost jest „základ každé moci i síly“, jala se pracovati ku zničení těchto dvou symbolů svobody vší silou, nelekajíc se žádných překážek násilnosti, směle hlásajíc heslo: „účel světí prostředek“. —

„Trudno sice stanoviti, dí slavný český spisovatel Jos. Jungmann, která násilná vláda světská neb kněžská horší jest. Hrozny jsou obě již o sobě a vedle sebe stojící: avšak běda národům, když, což nejraději činí, obě se spojí a zdvojenou silou ubohé jim podřízené národy dáví“. —

Dle plánu schytralého a důmyslného vyšla vláda hierarchie vstříc světské despocii, s názory a výstražnými signály ku provedení stížení tisku censurou, poněvadž tato parobolná dvojčata shledá, že následkem uvědomění vykořisťovaných mass za nedlouho by vánek vědy zašelestil nad rovem jich panovačnosti. V krátkém čase na to vlál prapor alliance despotismu s klerem hierarchii oproti probouzejícím se k vědomí důstojnosti lidské vrstvám lidovým a vítězoslavný chechot stran ubíjejících lidstvo po stránce duševní i tělesné, zazníval při pohárech kompromisu duševně příbuzných těchto blíženců.

Nepřátelé pravdy byli vždy nepřátelé svobodného tisku, jimž se pravda stávala všemohoucí. A když konečně v Čechách bylo svěřeno vedení kruté censury do rukou jezovitismu, tu tito křesťanští pastýřové nelenili a hleděli svoji officielní funkci ve prospěch svého řemesla náležitě zdokonaliti a všestranně proti liberalismu opatřiti, poněvadž pravda byla též jezovitům strašnou.

Spoutání tisku censurou jest zločin proti přirozenému právu lidskému k volnému hájení pravdy ; censurou vydán jest veškerý duševní pokrok censorům na milost i nemilost.

Dějiny svědčí, že despotové byli vždy nejpřísnější censorové. Despotičtí hierarchové, papež Alexandr VI. a Lev X., Filip II., král „z říše inkvisice“ jsou pravé vzory, vstažně otcové censury, která XVI. století rozbujela. Jezovité střežili přísně vydávání, jakož i prodávání knih, dobře vědouce, že rozšířená kniha „rebelu“ jest nebezpečnou. Censurou ovládali veškerou současnou literaturu, dopouštějíce jen vydáváni a prodávání knih v duchu jezovitském sepsaných.

Dlužno připomenouti, že ani tito nesměli vydávati svá díla bez svolení představených řádu. Největší mistr v slídění po zapovězených knihách českých byl věhlasný jezovita Antonín Koniáš, který se vychloubal, že sám as 60.000 výtisků českých spisů spálil. Koniáš s advokátem Václavem Neumannem z Pucholze spředl proti velkomyslnému humanistovi hraběti Františku Antonínovi Sporkovi hanebné pikle, nařknuv jej také z vydávání nedovolených knih.

Sporkova tiskárna v Lysi n. L., v níž tentýž nákladem 80.000 zl. nejvíce poučné spisy francouzské vydával, lidu chudému darmo je rozdávaje, byla r. 1729 zavřena. — Spork zatčen, v Daliboru uvězněn a po sedmiletém vyšetřování, když také konsistoř Králové-Hradecká v zabavených knihách, jež měla posouditi, závad nenalezla, byl uznán neviným.

Tyto hanebné úklady popudily českou šlechtu proti tovaryšstvu Ježíšovu a nevole proti nim byla všeobecná. Za svého působeni v Čechách a na Moravě sepsali jezovité asi 1573 knih a menších projednání bohosloveckých, mravoučných, přírodovědeckých, historických, humanistických atd., z nichž toliko 145 jest sepsáno česky, ostatní latinsky, něm. a pod. Teprve když byla censura na radu Svietena a j. kněžím vůbec odejmuta a komisím nad studiemi, při nichž byli universitní profesoři odbornými referenty, propůjčena, nastal také v Čechách svěží duch literární.

O politických spisech musel guberniální rada, jemuž tento obor censurní byl svěřen, guberniu referovati, bez schválení téhož nesmělo býti žádné politické dílo vydáno.

Veškerá tato ustanovení, jakož i římský index zapovězených knih zrušil císař Josef II. novým censurním řádem 20. října 1781 a svobodu tisku a patisku dovolil.

Svobodnou a neodvislou kritiku vlády i úřadův tiskem povolil, dovozuje, že se dobré vlády nemusejí lekati falešných útoků tisku a špatné vlády že ochrany censurní nezasluhují! Jen útoky proti veřejné mravnosti a urážky víry byly do jisté míry zapovězeny. Veškeré rukopisy musely býti předkládány ústřednímu censurnímu úřadu ve Vídni.

Svoboda tisku, rozumným přechodem nepřipravená, jako dravá bystřina zaplavila kraje české a vynesla pohříchu na povrch různé špatné její výstřelky.

Povolením svobodného patisku, jímž mnoho knihtiskařů zbohatnulo, byla velice obmezena původní literární produkce i nakladatelství, protože nejlepších spisů v prvotním, dražším vydání méně nežli v patisknutém, lacinějším se odbývalo. Knihkupci hledali vždy rukopisy laciné, nedbajíce skutečné hodnoty.

Josefínská svoboda tisku netrvala dlouho, nástupcové jeho opět záhy spoutali tisk. Koku 1792 byla odevzdána censura dvorní kanceláři; dle nového censurního řádu z r. 1795 podléhaly také knihy z ciziny přivážené domácí censuře. I v této kratinké době svobody tisku nové názory a ideje politické a společenské, jakož i nové vymoženosti a bádání vědecké v Čechách podivuhodně se rozšířily a velice důležité obraty a proměny v společnosti české přivodily.

Veliká revoluce francouzská, vypuknuvši tou dobou ve Francii, zatřásla veškerým společenským zhnisalým řádem a zvrhnuvši princip despoticko-tyranského vládnutí, byla postrachem celé despocie Evropy. S dvojnásobnou ostražitostí bylo bděno nad vydáváním všech spisů, tak že v krátkém čase bylo řádění censury přímo zběsilé. Veliké obraty státní ve všech státech neminuly též Rakousko, a po krvavých bojích roku 48.-49. měly nastati v lidské společnosti skutečně spravedlivé sociální opravy.

Roku 1867 dne 21. prosince zplodila ústava Rakouská základní zákony, ve kterých jsou mu co nejširší práva občanská poskytnuta. Však bohužel v Rakousku konservatismus nalézá dosti kypré půdy mezi státníky a v důsledcích toho jsou prováděcí zákony tak zpracované, Že potřeba k tomu velikého množství optimismu, aby občan v nich našel ducha ústavních zákonů vůbec, Čl. 13. zákl. zákonů zřejmě stanoví volnost slova, tisku atd., však v praxi ovoce tohoto nepožíváme a tu musíme otevřeně říci s naším bratrským orgánem „Rovnosti“, že v Rakousku jest vše vzhůru nohama převráceno.

Nelze se rozepisovati o dnešní censuře a jejím zhoubném účinku, však citovati dlužno prohlášení Jos. II., despotického monarcha: Dobré vlády nemusejí se lekati falešných útoků tisku a špatné vlády ochrany censurní nezasluhují.

I zde nastává proletariat velká práce a též skálopevná vůle, bychom podlomili tento ďábelský výmysl. K skutkům — v před!


Původní zdroj historického článku:
Hlas lidu - 1900, autor J. Adámek.




datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
9. srpna 2021


 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!
Nabízíme Vám také možnost zveřejnění reklamního článku, kterým můžete oslovit tisíce našich čtenářů.




Nabízíme v eshopu
Obchod.Bejvávalo.cz




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2021 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je soukromý projekt, provozováný už od svého začátku v roce 2011 zcela BEZ DOTACÍ či jakékoliv jiné státní podpory.