Čím dobrosrdečný prezident Masaryk při své cestě do Londýna šokoval anglické úředníky?

Pan president Tomáš Garrigue Masaryk.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Masaryk jako president.

Z pamětí H. Wickhama Steeda.

Ačkoliv konference byla zahájena až v polovici ledna, Nordhcliffe dychtivě usiloval o to, aby naše pařížská organisace začala pracovati již před koncem prosince. Také plukovník House si přál, abych se dostavil do Paříže co nejdříve.

Proto pozdraviv Masaryka, který přibyl z Nového Yorku do Londýna jako designovaný president nové republiky, odjel jsem 6. prosince do Paříže, kde se ke mně ihned přidružili na čas Seton-Watson a Chalmers Mitchell.

Bylo nám líto, že C. J. Phpillis, který vykonal skvělou práci jako zástupce zahraničního ministerstva v Crewe, House, neměl býti pojat do personálu anglické delegace na mírové konferenci. Se skromností, která charakterisuje mnoho neobyčejně schopných lidí, toužil ujmouti se své pravidelné služby v ministerstvu vyučování a skončiti s válkou i svou válečnou práci.

Jeho posledním výkonem bylo, že musil v posledním okamžiku sehnati čestnou stráž pro uvítání Masarykovo na Bostonském nádraží — kteroužto podrobnost zahraniční ministerstvo přehlédlo, ač vláda Spojených států dala Masarykovi čestnou stráž, při jeho odchodu z Nového Yorku.

Nezapomenu tak hned na směs formálnosti i neformálnosti při Masarykově příjezdu. Na nádraží byl přítomen velící generál londýnského okrsku a zástupce zahraničního ministerstva, ale žádný z nich ho neznal, ani od vidění.

Seton-Watson, já a ostatní přátelé, jsme stáli na jednom konci nástupiště; v tom ke mne přišel jmenovaný generál, prohlédl si mne od hlavy až k patě a otázal sr mne, jak nejlépe dovedl po vojensku:

»Jste někdo zvláštní?«
»Ne,« odpověděl jsem, »jsem generální zahraniční redaktor »Times«.
»Ó.« zvolal a odešel.

Hned potom se vrátil a tázal se mne, viděl-li jsem kdy presidenta. Když jsem doznal, že jsem ho již viděl, žádal mne, abych naň úřadům ukázal.

Nebylo třeba na něj ukazovati. Jakmile se vlak zastavil, vystoupil z něho týž milý, starý Masaryk, v dlouhém ulsteru a s měkkým plstěným kloboukem. Spěchal ke mně, jako starý přítel, jímž byl a jest.

Potom se ho zmocnily úřady, přiměly jej, aby provedl přehlídku čestného oddílu coldsreadského pluku, jehož hudba, neznajíc československé národní hymny, hrála »Hle vítězný hrdina přichází«, a posadili jej do automobilu štábu válečného ministerstva, který měl pouze dvě sedadla.

Očekávali, že Masaryk odjede přísně obřadně, ale nechtěl o tom ani slyšeti. Vtáhl mne za sebou do vozu a posadil si mne na klín, zatím co nynější ministr Osuský vzal na klín Setona-Watsona.

Tak vstoupil Masaryk oficiálně do Londýna k nepopsatelnému úžasu úřadů.