Čerstvé ovoce: jen důkladně umyté je skutečně zdravé

Proč myjeme nebo loupáme ovoce?

Důkladné omytí ovoce stejné jako všech potravin, jež za syrova požíváme, je samozřejmým požadavkem moderní hygieny. Vždyť ovoce, i když zdánlivě čistě vypadá, jsouc vábně rozloženo na ošatkách, chová přece jen na svém povrchu mnoho bakterii.

Můžeme mluviti přímo o jejich spoustách; tak zjistil Ehrlich, že na 100 gr jahod je asi jenom 200.000 bakterií, na témž množství hrušek již 400.000, u malin dokonce 2,000.000 a u hroznů 4,000.000!

Většina těchto bakterií je sice našemu zdraví neškodná, ale přece vyskytují se mezi nimi i mnohé zárodky choroboplodné (jako bacily tyfu, cholery, tuberkulosy), jež mohou způsobiti vážné onemocnění.

Není divu, že je tolik nečistoty na ovoci, jen uvažme, kolika rukama prošlo, kolik much a jiného hmyzu na ně nečistotu přeneslo, kolik prachu ze silnice i ulic se na něm usadilo, — než se konečně dostalo nám do rukou!

Nejprve se ovoce zapráší hned na stromě, pak se lehce znečistí při česání, ukládání, dopravě, prodeji atd., neboť naše domácí ovoce většinou dosud přichází do obchodu nebalené. Jen nejjemnější tabulové ovoce prodává se v hedvábném papíru a bedničkách, avšak ani tento způsob balení není dostatečný.

A tak byl v Americe loňského roku patentován nový druh jakéhosi celulosového obalu, který se podobá celofánu, ale liší se od něho tím, že zcela přilne k předmětu.

Balí se jen ještě nezralé plody, které teprve bohem dopravy v těsném obalu dozrávají uchovajíce si tak neporušené aroma; také se ovšem nemohou v této době znečistiti. Tento obal osvědčil se nejen u jablek, broskví a pod., nýbrž i u ananasů, ačkoliv mají nerovný povrch.

Pouze u takového ovoce, které má slupku zcela oddělenou od dužniny, nehraje mytí tak veliké úlohy. Jsou to předně banány a také pomeranče, jež jsou z tohoto ohlodu přímo ideálním ovocem. Jejich slupka dá se lehce i bez nože odděliti, aniž se dužina poškodí. Proto se hodí oboje výborně také pro děti.

Jinak je však u ovoce jádrového. Byly bychom na velkém omylu, kdybychom soudily, že není třeba předem mýtí takové ovoce, jež chceme loupati, jako hrušky, melouny a pod. Musíme uvážili, že každým zakrojením přenášíme nožem s povrchu mnoho nečistoty na dužninu. Proto umývejme také hrušky a jablka, i když je loupáme.

Jinou otázkou je však, zda máme ovoce, ať už jádrové nebo peckové, vůbec loupati? Právě pod slupkou je totiž nejcennější vrstva, bohatá na vitaminy a nerostné látky, o níž se loupáním ochuzujeme. Zejména u jablek, jež obsahuji dosti železa, je důležité, abychom je samy jedly i dětem dávaly neoloupané.

Výjimkou jsou pouze cizí jablka, australská, jež se ostatně nyní stejně nedovážejí. Tato jablka bývají totiž stříkána proti různým škůdcům a chorobám jedovatými roztoky, jichž zbylé usazeniny mohou i po umytí zůstati v záhybech, kolem stopky a pod. Pro jistotu je tedy raději loupáme.

Z našeho domácího ovoce loupáme také hrušky, neboť v jejich kaménkovité slupce je obsaženo mnoho nestravitelné kyseliny křemičité, jež může působiti při zažívání po tíže. Rovněž slupky švestek a srstek jsou těžko stravitelné a proto i toto ovoce, ale jen těm nejmenším loupáme, jinak se však zbytečnému loupání, pokud lze vyhýbáme. Za to si dáme více záležeti na umývání.

Nestačí jen letmé opláchnutí v jedné vodě. Ovoce musíme rychle, ale důkladně oprati v několika vodách. Nejlépe v proudící vodě pod vodovodem se sprškou.

Samozřejmě je oplachujeme ve vodě pitné a pak až v poslední chvíli, než je podáváme na stůl. Také opláchneme jen potřebné množství, neboť omočené ovoce se nedá již uchovávati, rychle zahnije.

V dobách epidemie pak je nejbezpečnější, pokud ovoce vůbec chceme syrové požívati, je umýti ve slabém roztoku nadmangaňanu draselnatého, který je neškodný a při tom působivý desinfekční prostředek, aniž při tom porušuje chuť nebo vzhled mytého ovoce.