O nových zbraních a lidské povaze

Pobřežní pancéřová věž.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Pancéřové věže pobřežní a lodní.

Neustálé změny válečnictví, zejména obrovský převrat ve zbrani střelné způsobily, že veškeré státy předstihují se výdaji millionovými na zdokonaleni moci válečné. Je to slabá stránka naší moderní společnosti a jen s politováním opravdovým lze pozorovati, že naše doba osvícená dosud nedovedla řešiti spory států jinak, nežli děly a bodáky!

Zmiňujeme-li se na tomto místě občas o pokrocích válečnictví, nečiníme tak, leč ze stanoviska čistě technického. Také bude mnohému pak jasnějším, jakým způsobem mizí sta millionů do roka v jícnu nenasytného molocha války.

Moderní státy nespokojily se zavedením rychlopalné pušky. Ve stejném tempu zdokonalují moc námořní. Děla obrovských rozměrů metají střely i na vzdálenosti několika kilometrů. A právě na ochranu proti těmto obrům, chrlícím zkázu a smrt muselo být pomýšleno na prostředky zcela zvláštní, svou monstrósností překvapující.

V námořních bitvách, kde obrněnci navzájem se ničí, záleží často výhoda strany jedné v pouhé náhodě. Není tedy loďstvo válečné jisto úspěchu ani tehdy, když soupeře předčí počtem a vyzbrojeni lodi. Důkaz toho námořní bitva u Lisé (1866.), kde slabší loďstvo rakouské vhodným manévrováním porazilo silnější loďstvo italské.

Z té příčiny používá se nyní torpédových střel. Jsou to tělesa plněna třaskavinami a opatřena zvláštním motorem, kterým dá se směr patřičný, aby narazily na loď nepřátelskou. Torpéda pohybuje se pod vodou. Náraz na loď znamená z pravidla úplnou zkázu.

Stává se však někdy, že cizí loďstvo válečné vniknouti se snaží do přístavu druhé strany válčící. Tu v poslední době zaveden u některých států nový způsob opevněni. Jsou to malé pevnůstky na pobřeží mořském, které čelí loďstvu cizé moci. Pevnůstky ony jsou pravidelně jen malých rozměrů a určeny pro jedno nebo dvě děla. Hlavní svou části nalézají se pod zemí a pouze železná část vrchní jest nad zemí viditelnou. Jelikož pevnůstky tyto čeliti musí hrubé střelbě válečných lodí, opatřeny jsou taktéž děly značného kalibru.

Tvar hořejší části železné jest podoby kopule a opatřen otvory pro jícny děl. Celá železná část otáčí se kolem vlastní osy silou ruční nebo parní a ovládá takto vůkolní terrain. Ohraničení železné části upraveno jest mimo to pomocí travers a betonových staveb, tak že přístup do pevnůstky jakož i obsluha děl jsou zabezpečeny. Naše vyobrazení poskytuje představu podobné pevnůstky.

Podobné umělé pevnůstky, ač rozměrů menších, vykazují některé koráby válečné. I v tomto případu je železná věž pancéřová určena jen pro jedno nebo dvě děla, ovšem značných rozměrů. Věž otáčí se i zde kolem vlastní osy. Velice důležitou část tvoří pak pancéřování samo. Rozeznáváme zde pancéř měkký (železný), pancéř tvrdý (ocelový) a pancéř sdružený.

Každý z těchto druhů má ovšem svých předností i vad zvláštních. Železné desky poskytují sice výhody, že při nárazu střely se netříští, avšak vzdorují pouze nepatrně účinku střely samé. Desky ocelové vzdorují sice mnohem lépe nárazu, ale tříští se ve větším objemu a stávají pak nepotřebnými. K uvarování těchto nevýhod přišlo Se k výrobě pancéřů, které spojují dobré vlastnosti obou dříve jmenovaných druhů.

Pozorujeme-li chvat a přímo raffinovanou vynalézavost, s jakou snaží se člověk sestrojili různé pomůcky válečnické, žasneme nad spoustou národního jmění, které přípravy ony repraesentují, nehledě na práci duševní, jíž bylo třeba k výmyslu všeho toho! Zdaž srovnává se to s osvíceností naší doby, že ohromná část majetku národů obrací se na zpotřebu válečných pomůcek! Až pronikne jednou duch osvěty široké vrstvy národů a zvítězí rozum a lidskost nad předsudky dřívějších století, pak přestanou i zhoubné války a spory národů rovnati se budou způsobem rozumnějším, lidštějším.

Pak přiblíží se člověk onomu ideálu, po kterémž humanisté tak vřele touží. Ale mezera, která dělí člověka od ideálu, zůstane ještě dosti značnou, než aby považovati se mohl u cíle! Přestal by jinak býti člověkem — »homo sapiens Linné.«