Obří rychlopalné pneumatické nitroglycerinové dělo

Pneumatické dělo na nitroglycerin.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Nitroglycerinové dělo.

Přinášíme vyobrazení nového opět válečného prostředku, jejž pořídil válečný departement ve Washingtoně loňského roku, děla to na projektily nitroglycerinové.

Dělo to je vynálezem dvou amerických důstojníků, majora Birney-e a majora Mac-Nuta, kteří prve podnikali řadu důkladných a nákladných pokusů prováděných nedaleko Nového Londýna ve státě Connecticut-u.

Nové toto dělo, jež dosahuje svojí délkou děla námořní, má kalibr 370 mm; následkem však zvláštního jeho zařízení možno je nabíjeti projektily o průměru od 160 do 370 mm, jichž váha obnáší as 150—600 kg. Střely ty mají obvyklou podobu doutníkovitou obyčejných projektilů dělových, avšak na místě střelného prachu obsahují nitroglycerin, jednu z nejmocnějších známých třaskavin.

Název, jenž dán vynálezu tomu — »dělo pneumatické« — praví již, jakým způsobem se projektily z něho vrhají; neděje se tak zapálením náboje prachu neb jiné látky ve hlavni dělové, nýbrž pomocí stlačeného vzduchu, jímž se vystřelují projektily způsobem obdobným vrhání lodních torped z torpedové roury. Výstřel lodního torpeda děje se však vzduchem stlačeným jen na několik atmosfér, neboť torpedo samo má ve vodě vlastní pohyb svým šroubem ; zde však metají se střely z hlavně tlakem 70 atmosfér!

Výrobu stlačeného vzduchu pro dělo provádějí příslušné vzduchové kompressory.

Jest jasno, že nenastává tu zahřátí ani zanečištění hlavně dělové jako při výstřelu náboje prachem — jedna to z největších výhod tohoto vynálezu. Následkem toho možno páliti rány mnohem rychleji za sebou než to lze u děl obyčejných; za hodinu možno jím dáti až třicet ran, tedy jednu za dvě minuty. Snadno řiditelný tlak komprimovaného vzduchu dovoluje též lehce regulovati nosnost děla, jež obnáší maximalně 6000 m na dálku.