Huculové nejsou jen koně, ale i malý slovanský národ

Huculka na pochodu

Zajímavým nárůdkem slovanským jsou tak zvaní Huculové, větev to maloruská, usedlá v Haliči, Bukovině a skrovně též v Uhrách, celkem v počtu asi 200 000 duší.

Středem jejich jest pobřeží řek Prutu a Čeremoše v Haliči, s městy Mikuličinem a Žabím. Pověstné bylo jejich hajdamáctví ve století osmnáctém, páchané v Haliči, k němuž dali proud sběhové před odvodem nebo před robotou; hajdamáci přepadali obchodníky a plenili dvory i krčmy.

S polapenými hajduky ukrutně nakládáno — ale podnes odvážné jejich kousky pod vůdcem Dobošem nevymizely z vypravování a písní lidových.

Předním zaměstnáním Huculů jest chov dobytka a ovcí, v zimě mýtění lesů, v létě plavba vorů po řekách a vůbec najímání se k cizím pracím.

Polský malíř Vladyslav Szerner předvádí nám zajímavý obrázek — Huculku v malebném krojí národním, na koni, sedící obkročmo jako muž, jedoucí kamsi horskou stezkou a při tom čile vřetánkem předoucí.

Zvoneček unyle cinká — mladé hříbátko vesele hopcuje za matkou — na všem viděti klid a spokojenost přírody i lidu, moderní civilisací dosud nezkaženého.