Jak mohl voják získat zpět svou ztracenou čest?

Vojínovo pokání.

Přísná kázeň bývala odjakživa předním požadavkem vojenským. Běda vojínu, který se prohřešil proti ní.

A ještě hůře takovému, k vůli němuž musilo celé oddělení snésti nějakou důtku neb i trest. Zbavení jeho hodnosti, odzbrojení a vězení byly tresty nejmírnější.

Když si trest odbyl a chováním svým podával záruku, že se polepší, mohlo se přikročiti k jeho rehabilitování. To pak byl zase zvláštní výkon. Celá setnina vytáhla i s praporem; vojín dosud »bezectný«, ale v úboru vojenském přiveden, načež musil pokleknouti, vzíti klobouk do úst, lézti po čtyřech kruhem vojínů až ku praporu, a třikráte pro boha prositi, aby mu odpustili, do svých řad znovu jej přijali a za kamaráda uznali.

Když všickni vojínové hlasitě přisvědčili a důstojník přečetl osvobozující výrok, odhodil vojín klobouk, přijal od praporečníka řádnou ránu žerdí do hlavy, aby si den tento lépe zapamatoval, a byl zase čestným vojínem. Četa vzdala čest, vojín obdržel nový klobouk a zbraň a odebral se na své staré místo mezi kamarády.