Hrůzné svědectví násilností, páchaných v Rusku krátce po revoluci

rubrika: historické články / historické události, původně vyšlo: Národní politika 1920, autor neuveden.
Jaká byla situace v Rusku po Velké říjnové socialistické revoluci? Přinášíme vám děsivé svědectví očité svědkyně, která tou dobou pobývala v Petrohradu. Více v článku z roku 1920.
Následující text pochází z roku 1920

»Timesy« o bolševických ukrutnostech.

Uveřejňujeme-li tuto, činíme tak pro prostotu jejího líčení, ve kterémžto rouše znějí obzvláště mocně. Je to dopis Miss Josephine Inigo Jones »Timesům« (8. t. m.) zaslaný. Zní:

Odjela jsem z Anglie do Petrohradu se svou sestrou 30. srpna 1916, kde sestra měla najatý byt. Při našem příjezdu našli jsme hodně nespokojenosti s drahotou a nedostatkem chleba a jiných potravin. To ovšem bylo zaviněno válkou a poměry tyto nebyly jen v Rusku.

Ale agitátoři nepřestali na tom, aby ukazovali lidu jen tuto stránku věci. Říkali, že kdyby monarchie v Rusku byla povalena a kapitalisté poraženi, všeho bylo by více a levnější.

Chudí by žili v pohodlí a blahobytu. Židé by byli svobodni a Rusko bylo by svobodnou a šťastnou zemí.

Nepravím, že by v tom bylo něco nesprávného — dělníci bývali v Rusku často velice špatně placeni a žili ve velmi neutěšených poměrech. A bylo spravedlivé dáti Židům svobodu. Ale Židé nepřijali své svobody jako lidé, ale zachovali se hrozně;

Rusko není dnes ani šťastné, ani svobodné.

Uvědomují si lidé, kteří hájí bolševiky, co bolševismus znamenal pro Rusko? Přála bych si, aby mohli spatřiti jen cíp té bídy, kterou způsobil, strádání a úzkost mezi bohatými a chudými.

Vězení jsou plna mužů, žen, děvčat ba i malých dětí. Všichni jsou mučeni. Byla jsem v Charkově a dosud nechápu, jakým zázrakem jsem vyvázla hanebnému osudu, který mnohé ruské dívce byl a je ještě údělem.

V Charkově napáchali bolševičtí komisaři nevyslovitelné zločiny.

Zajatci byli nuceni strčiti ruce do hrnců s vroucí vodou. Když kůže dosti změkla, nařízli ji kolem ruky a stáhli jako rukavici. Mnozí horliví křesťané byli ukřižováni. Mnozí měli na nahém žaludku přivázány hrnce a v nich živé krysy. Ohněm poštvaná krysa, aby mohla utéci, prokousala se tělem oběti.

Ženy byly sebrány do skupin a doslova předhazovány cizím žoldnéřům a zločinným strážcům, kteří je odvlekli. Mladé a staré ženy a úplné děti byly zneužity mnoha muži a obyčejně tak dlouho, až zemřely. Já jsem to viděla a děje se tak stále. Málem bych se byla stala jednou z těchto ubohých obětí. Bůh sám ví, jak jsem unikla.

Nechci mluviti o svých zkušenostech, nebo o tom, co jsem zkusila hladu, zimy, hrůzy před smrtí a horším, ale právě proto nemohu spočinouti, dokud lidem neukáži, co bolševism znamená v Rusku, nebo co by revoluce znamenala v Anglii.

Dnes je v Rusku spousta německých důstojníků, pomáhajících bolševikům. Zajde-li Rusko bolševismem, máme v budoucnu novou válku. Vymyslili to dobře. Rusko má přijíti do německého vlivu. Chtějí udělati s námi to, co udělali s Ruskem. Chtějí, aby mužové, kteří bojovali v této válce, vykopali hrob svým vlastním ženám a dětem. Vše se má díti zase tak jako v Rusku.

Nezapomenu do smrti strašlivých scén, které jsem viděla v Charkově, a dne, kdy dobrovolnická armáda přišla do města a zachránila nás. Viděla jsem, jak několik ubohých obětí bylo vytaženo ze studně. Byly tak znetvořeny, že je nikdo nemohl poznati — bylo těžko poznati, že kdy byly lidmi. Odtud jsem šla do vězení. Zápach byl tak strašlivý, že jsem neustále musila kouřiti. V jedné místnosti byl velký hrnec a v něm uvařený muž. V jiné jsem viděla muže, jehož nehty byly vytrhány. Podlaha této místnosti byla doslova lidskými nehty a »lidskými rukavicemi« poseta.

Dotýká se mne bolestně, že jsou Angličané, kteří hájí takovéto lidské ďábly. Chtěla bych jich tak několik dáti tam do té Rudé země — ne jako anglické socialisty nebo členy parlamentu, ale prostě jako obyčejné Rusy. Kdyby vyšli vůbec živi, musili by vypravovati tutéž historii, jako my, kteří jsme to zakusili.

Bolševism znamená kletou bídu, hlad, chudobu — zoufání. Vůdcové bolševismu jsou buď Židé nebo Němci, většinou důstojníci. Milovala jsem kdysi a obdivovala jsem se Židům, ale ne teď po tom, co jsem viděla.

Těžko si představiti tyto hrůzy, ale chci, aby lidé porozuměli, dokud není příliš pozdě. Rusko je v rukou cizích a Němcům přátelských vůdců. Bolševici dostávají od Němců výzbroj a létadla — a němečtí důstojníci stále cvičí vojsko. Rusové žádají o naši pomoc. Cítí, že bez nás jsou ztraceni; a stane-li se tak, je to pro Němce krok ku předu, ke zničení Anglie.


Původní zdroj historického článku:
Národní politika 1920, autor neuveden.


témata článku:
datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
7. listopadu 2018


Diskuze k článku „Hrůzné svědectví násilností, páchaných v Rusku krátce po revoluci“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2024 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je již od počátů svého fungování v roce 2011 provozován
na originálním redakčním systému z dílny Perpetum web design.

Doporučujeme i naše další projekty:   magazín Příroda.cz  —  sdílení PDF souborů DraGIF.cz