Zapomenutá historie elektromobilů

2. předvádí nám hlavní místnost pro nabíjení akkumulatorův a pro výměnu baterií.

Elektřina dodává se sem z veřejné elektrárny pomocí sektoru Clichy. V pozadí na pravo jest do země pohroužen rotační transformátor, sestávající ze dvou dynamoelektrických strojů, na témže hřídeli montovaných. První dostává proud o napjetí 440 Volt a působí jako motor, jímž se pohání stroj druhý, působící jako generátor, jímž se vyvinuje proud o 130 Ampérech a 110 Voltech. Odtud rozvádí se pak proud podél zadní stěny (na levo) k jednotlivým nabíječům akkumulatorů, jež se v celých bateriích sem na malých kolečkách dovážejí. Vraty (na právo) vjíždí elektrický povoz pozpátku a zajede až před pojezdný můstek, jenž se po kolejích podél celé místnosti pohybovati může. Skříň s baterií odepne se pod vozem a zaveze se k prázdnému nabíječi, kdežto jiná, právě nabitá skříň se pod vůz přiveze a k němu zavěsí. Tím nabývá vůz opět způsobilosti k jízdě 60 km.

Cvičná dráha pro elektrické drožky

Při této stanici zařízena jest cvičná dráha pro nově nastupující řidiče vozův. Avšak mnohem rozsáhlejší jest závod v Aubervilliersu, v němž se nejen vozy staví, nýbrž i baterie nabíjejí a řidiči vyučují. Ke vzbudování závodu tohoto přikročila společnost teprve, když pařížská stanice se stala pro stále vzrůstající potřebu naprosto nedostatečnou. Nyní slouží pařížská stanice jenom za dráhu cvičebnou a k nabíjení akkumulatorů hlavně právě pro tuto potřebu.

Všechny ostatní výkony přeneseny byly pak do nové továrny v Aubervilliersu, kdež v ulici Pilierově získána byla plocha 4 ha pro stavbu továrny a pro zařízení zkušebně a učebné dráhy.

Náš obr. 3. předvádí nám celkový na továrnu tuto. V pozadí vidíme továrnu vlastní, v níž se povozy vyrábějí. Je tu kotelna a strojovna, zařízena na výkon 500 ks. V levo stojí proti ní budova pro nabíjení akkumulatorů, ostatní pak budovy jsou remisy pro 200 povozů. V popředí vidíme začátek cvičebně dráhy, která zšíří ulice objímá celou továrnu.

Stavení k nabíjení akkumulatorův je tu zařízeno poněkud jinak, sestávajíc z několika pater nad sebou. Vozy, které své batterie vyměniti mají, vjíždějí do místnosti přízemní, kde se vybitá baterie sejme a na zdviž postaví. Takové zdviže jsou tři na 1000 kg; těmi zdvihají se batterie do hořejších pater k nabíjení.

Nejzajímavějším zařízením jest však cvičebna dráha, kteréž jest všechen volný prostor kolem továrny věnován. Dráha ta sestrojena jest uměle tak, že napodobuje co nejvěrněji všechny obtíže a překážky, které se při skutečné jízdě na ulicích a silnicích vyskytují. Dlažba její jest částečně dřevěná, kamenná, makadamovaná, asfaltovaná a částečně silniční. Jsou tu svahy o 5, 8 a 10% pro výcvik v brzdění a v jízdě svahové. Mimo to postavil správce dráhy Gourdon ke zvýšení výcviku řidičů rozličné překážky do cesty, napodobující jednotlivé osoby neb i větší skupiny lidí, bicyklisty a jiné figury, ze železného plechu vyt

listování v kapitolách článku 'Zapomenutá historie elektromobilů'

« předchozí	Výhody a nevýhody elektromobilů Konstrukce elektrických drožek a výměnná stanice pro akumulátory Autoškola pro řidiče elektromobilů Budoucnost elektromobilů Kompletní fotogalerie k článku	další »

Původní zdroj historického článku:

Věda a práce 1900, autor neuveden.