Veselá historka z návštěvy císaře Františka Josefa I. na Moravě a jeho zvláštní slib zemědělcům

Císař a hanácký starosta.

»Niva« vypravuje: Když před lety jel panovník z Olomouce k Přerovu, zastavil se dle programu také na stanici v Brodku.

K uvítaní císaře dostavili se z okolí starostové, mezi nimi i citovský »pudmistr«. Citov leží pul hodiny od stanice k Věrovanům a měli tam tehdy nejchytřejšího pudmistra z celého okolí. Tož »na něho padl los«, že on má to »vítání« provést.

To se ví, všecky okolní dědiny vyslaly banderia, spolky, školní děti, družičky atd. Citovský pudmistr sestavil si to pěkné do řady na brodeckém nádraží, vyfikl se jako nějaký ministr a čeká...

Dvorní vlak dojede, zastaví — panovník vystoupí z vozu a zrovna k citovskému pudmistrovi. Byl mu beztoho už předem poznačen jako representant celého kraje. Milý pudmistr měl sice řeč pěkně nastudovanou — ale kde pak, »uviza« císaře pána! — mlčel jako zařezaný a žmolil klobouk rozpačitě v rukou...

Císař pán, pozoruje ty rozpaky — začne sám: »Již jsem u vás dlouho nebyl!« — Povidale jsme si, povidale jsme si!« spustí pudmistr.

— A zase nic!

— »No, máte nějaké zvláštní přání ohledně svého kraje?« ptá se panovník dále.

— Chvíli ticho... Pudmistr spustí srdnatě: »Debeste tak ráčele nařídit, aby stópla řepa a ječmen!«

— Císař se usmál a povídá: »Uděláme, co bude možného!« Prošel špalírem banderií a deputací — a po chvíli jel dvorní vlak dále.

— Ale podnes čekají Citovští a Brodečtí na to, kdy »stoupne« řepa a ječmen!