T. G. Masaryk jako jezdec a milovník koní

Jezdec

President Osvoboditel se octl po prvé v sedle a naučil se sportovně jezdit na koni ve Švýcarech v době, kdy mu bylo šedesátpět let, ale nebyl tenkrát na koni nikterak nováčkem. Najezdil se dost jako venkovský hoch na selských koních, ovšem bez sedla.

Od té doby však, kdy se naučil řádné jízdě na koni, oddal se tomuto sportu náruživě. Nejezdil jen proto, že mu každodenní vyjížďka na koni přinášela tělesné osvěžení, ale také proto, že to byla snad jeho jediná vášeň. Jezdil denně nejen ve Švýcarech, ale potom i v Anglii a v Americe.

V Anglii začal jezdit zvlášť intensivně na radu lékařů po přestálé otravě krve. Nejčastěji jezdil pan president v Americe. Tam také po prvé ve svém životě s koně spadl a to na překážce, když se kůň nečekaně lekl.

Nebyl to však pád poslední. Několikráte se svezl s Hektora, bývalého policejního koně, neznámého původu a stáří, kterého měl nejraději.

Stávalo se totiž někdy, že se president při projížďce zamyslil, v té chvíli povolil pevné sevření otěží a kůň, který ztratil oporu, klesl jak se to stává, na kolena. Ale dopadlo to vždycky dobře.

Nejnebezpečnější pád s Hektora se udál v Lánech, když před Hektora skočilo znenadání malé děcko. Pan president rychle zarazil, Hektor padl, shodil jezdce a jedno jeho kopyto se octlo na prsou pana presidenta. Nic se však nestalo, Hektor zůstal v té posici klidně ležet, až do té doby, než ostatní jezdci pana presidenta z nebezpečné situace osvobodili.

Hektor ovšem nebyl nijak zvlášť klidným koněm. Měl bujnou krev, rád naskakoval do veliké rychlosti, čímž se ostatně svému jezdci vždy jen zavděčil. Jezdil vždy první v skupině, nebyl ze svého dřívějšího povolání zvyklý jezdit pozadu a také nikdy nestrpěl, aby ho někdo předejel.

Pan president opravdu nebyl sváteční jezdec. Mnohdy vydržel v sedle čtyři až šest hodin. Prohlásil mnohokrát, ze jezdi nejen proto, že je to krásné, nýbrž i proto, že mu lékaři řekli, že je to pro celé tělo prospěšnější než chůze, protože je to pohyb rychlejší a vydatnější. Po Hektorovi měl pan president ještě několik jiných koní. Mezi nimi také bývalého policejního koně Bayarda, ale na Hektora vzpomínal nejraději.

Také za svých pobytů v Karlových Varech pilně jezdil a často se díval se sedla u dostihového závodu ve Čtyřech Dvorech přes plot na ranní práci dostihových koní. V roce 1929 se neočekávaně objevil při dostizích. Přijel na závodiště na koni, doprovázen pouze štolbou a zůstal na tribuně až do konce závodu. Při tom si po prvé pohovořil s vedoucími osobnostmi dostihového sportu o problémech a budoucnosti našich dostihů.

V roce 1931 navštívil oficiálně dostihovou dráhu v Chuchli v den čs. derby, kde přihlížel k vítězství koně Oskara. Byl také protektorem čs. jezdeckého klubu v Praze.

Naposledy se svým občanům představil v sedle na 28. října 1935 při veliké vojenské přehlídce v pražských ulicích. V tu dobu byl nejstarším sportovním jezdcem.