Rok 1936: Budou kuřáci opět zachraňovat prázdnou státní pokladnu?

Povzdech velkého poplatníka.

My, československá obec kuřácká, jsme největším poplatníkem. Bez nás by rozpočet povážlivě zakolísal.

Jsme poplatníkem dobrým, trpělivým a proto se na nás nakládá stále víc a víc. Odváděli jsme státní pokladně miliardu. Pan ministr financí nařídil: miliardu a čtvrt. Stalo se. Přišel další rozkaz: miliardu a půl. Stalo se.

A to šlo dál a dál. Co měla ubohá tabáková režie dělat? Rozkaz je rozkaz. Kde co utrhnout, kde co uškubnout? A odnesli to kuřáci a z nich především uznaní králové kuřáků, viržinkáři. Odnesli to na ceně a na jakosti.

Taková viržinka večer, po celodenní lopotě, kouřená v klidu, míru a v přátelské shodě s celým světem, bože, to byla pochoutka. Asi tak něco, jako ambrozia s vepřovou, knedlíkem, zelím a džbánkem piva dohromady. Vůně velebná, tah lehounký, obláčky blankytně modré, člověk nic neříkal, nic nepovídal, jen si pochutnával a byl rád na světě.

Však ten čas minul. Nepříznivá doba nastala českému národu, viržinka se horšila a horšila, takže dnes koupit si viržinku, která by se dala pohodlně kouřit, je větší náhoda a štěstí, než vyhrát v třídní loterii.

Kuřáků viržinek ubývá, zato množí se povážlivě počet lidí nevrlých, bručavých, nervosních, nespolečenských. čteme teď tolik chvály, jak to máme s kouřením velmi výborné a proto prosíme, aby do té výborností byla přibrána také viržinka, aby nám zase bylo lépe na světě. —p —