Rok 1932: Proč české filmy nedosahují úrovně zahraničních kinohitů?

Nastává nová doba české filmové výroby?

Naši výrobci trpí nedostatkem schopných režisérů, herců, dobrých námětů a scénařů.

V české filmové výrobě je poněkud veseleji. Způsobily to zprávy o státní podpoře filmového podnikání. Český film — upřímně přiznáno — nemohl si dosud stěžovat na nedostatek přízně. Jestliže nedostával podpory v hotových penězích, dostával je ve formě blahovolného osvobození od dávky ze zábav.

To byla podpora velmi vydatná a výrobci vědí, že mnohdy mohou jenom tomuto dávkovému osvobození vděčit za to, že se jim podařilo jejich film výhodně umístit, anebo vůbec umístit. Tento způsob podpory českého filmu byl ovšem na úkor samosprávných financí.

Obce ztrácely vydatný zdroj příjmů a právem se bránily. Podpora českého filmu na úkor samosprávných příjmů byla ovšem v dnešních těžkých dobách neudržitelná a tak se přikročuje k nové úpravě.

Podpory českému filmu budou vypláceny z fondu, do kterého budou přispívat dovozci cizích filmů. Pro nějakou dobu tato úprava jistě dostačí. Zejména musí dostačit k tomu, aby čeští filmoví výrobci nabrali dechu, aby česká filmová výroba byla postavena na pevný základ.

Problém českého filmu není však jenom problémem finančním.

Masarykův lidovýchovný ústav v Praze uspořádal včera anketu, jejímž účelem bylo ustavení volného sdružení pro umělecký film na půdě ústavu. Účelu ankety nebylo prozatím dosaženo, ale značným ziskem je už to, že účastníci se dozvěděli z úst zástupce výrobců, do jaké míry mohou počítat s jejich zájmem.

Česká filmová výroba, i když se může přenésti přes otázky finanční, naráží na jiné povážlivé nesnáze. Je tu především nedostatek schopných režisérů a ostatních výkonných sil, především herců. Je tu dále nedostatek dobrých a původních námětů, nedostatek dobrých scenářů — prostě chybějí hlavní předpoklady pro vytvoření skutečně dobrého českého filmu.

Dobré pracovníky zpravidla rychle ztrácíme v cizině. Otázka filmu uměleckého, filmu vysoké umělecké hodnoty, není ještě z otázek nejožehavějších. Právě v začátcích českého zvukového filmu byl u nás vytvořen film, který jistě — po umělecké stránce — může naši filmovou výrobu skvěle representovati před celým světem.

Obchodně neměl však tento film úspěchu. Umění tu prostě zapomnělo na to, co musí vědět každý kuchař: Že znamenitou polévku nejde uvařit jenom ze samého koření, zeleniny, masa a jiných přípravků, ale že je do ní potřeba i voda.

Sbírka uměleckých fotografií, kterými můžeme listovat ve fotografickém albu, není ještě filmem. Není to film ani tehdy, když se tyto fotografie z alba oživí a promítnou na plátno.

Problém uměleckého filmu je velmi složitá věc a pochybujeme, že by se o této věci dalo vážně jednat, pokud jsme se ještě nevypořádali s otázkou filmu alespoň dobrého!