Rok 1922: Inflace a investice nemovitostí: Proč Češi ve velkém nakupují nemovitosti ve Vídni?

Čí je Vídeň?

Neues Wiener Journal přinesl onehdy tento zajímavý článek:

Více než polovice z 45.000 vídeňských domů přešla v posledních letech do rukou cizinců. Stále postupující znehodnocení rakouské koruny mělo konečně za následek neslýchanou stagnaci na trhu nemovitostí, neboť cena prodejných domů dosáhla závratné výše.

Proto je teď celý trh nemovitostí úplně tichý. Docela obyčejný dům v předměstí není možno dostali pod 10—100 milionů. Domy ve vnitřních okresích jsou za 100 milionů, ve středu města až za miliardu, a je nutno platiti cizí valutou. Protože ve většině případů je velmi nesnadno opatřiti si cizí valutu, nedojde skoro nikdy k prodeji.

V posledních týdnech využilo mnoho zahraničních kapitalistů příznivé příležitosti k nákupu vídeňských domů. Ve vnitřním městě prodávaly se domy za 400—500.000 Kč, což je víc, než rakouská miliarda. Při koupi nehraje roli výnos činže, rozhodující je pouze skutečná cena, pozemek, materiál a poloha.

Proto se mnoho domů, určených k prodeji, opravuje a obnovují se průčelí, čímž se poskytuje práce mnoha soukromým stavebním podnikům. Výlohy, spojené s opravou, připočtou se snadno a výhodně k prodejní ceně domů.

Za dům, jehož cena v míru byla asi 125.000 korun, platí se dnes 200—300 milionů.

Podle zprávy z realitních kanceláří tvoří největší část kupců Češi, kteří si totiž takto svůj kapitál hypotekárně znamenitě uloží.

V Praze jsou dnes totiž domy ještě dražší, než ve Vídni. Dům, který lze ve Vídni dostali za 200.000 Kč, cení se v Praze, je–li stejně zachovalý a ve stejně pěkné poloze, na 500.000 až 600.000 Kč.

Stagnaci na trhu nemovitostí způsobily také z velké části drahotní přirážky, pro něž mnohá koupě ztroskotala.

Velice obtížně se opatřují peníze na hypotéky, kterých téměř nelze zvýšiti. Zemský hypoteční ústav likviduje, o spořitelnách nelze při hypotekárních výpůjčkách vůbec uvažovati, protože již neukládají peníze na 4½ procenta jako dříve. Ústavy se zástavními listy nemohou rovněž půjčovat na hypotéky.

Zástavní listy byty dříve nejjistějším uložením peněz pro ty, kdož chtěli šetřiti, a pro majitele rent, protože měly pevnou hodnotu, která nepodléhala vůbec změně kursů, a zajišťovaly pravidelný výnos. Kdo dá nyní peníze za zástavní list, dostane je po prodeji listů zpět v mnohem horší valutě, kterou nelze vyrovnati vzestupem, jako je tomu třebas u akcií.

Roku 1914 byl úrok ze 100.000 korun zástavního listu 4500 K, z čehož bylo možno žít skoro po celý rok. Dnes za to nedostaneš ani bochník chleba. Kdo si však proměnil těchto 100.000 K rak. v zástavních listech zavčas za 25 kusů haličských petrolejových akcií, je dnes majitelem 875 milionů.