Rok 1919: První školní rok v Československu. Co čekalo na učitele i žáky?

Nový školní rok.

V úterý bude zahájen téměř na všech školách naší republiky nový školní rok. Bude to první začátek školního roku v republice.

Bude bez církevních ceremonií, bez latinských chvalozpěvů a beze vši té pompy církevnické, která jest pastvou očím, drážděním sluchu a čichu, ale ničím pro duši a srdce. Republikánský začátek školního roku bude prostší, ale za to bude upřímnější, místo dráždění smyslů, jež prováděl ceremoniel církevnícký, musí nastoupili účinek hlubší, vnitřní: místo pastvou smyslů zahájíme letošní republikánský školní rok svátkem srdcí, zasvěcením duši.

Zasvětíme vnímavé duše dětské i učitelské společné práci, společnému úsilí za vybudováni lepši budoucnosti všech jednotlivců v národě a tím i celého národa. V povznešené náladě vysvětlí učitelé žákům svým význam okamžiku, kterým se zasvěcuji této společné kulturní práci, vyloží jim její důležitost pro vlastní jejich prospívání ve světě i blaho ostatních občanů.

Učitelstvo jistě najde dosti hřejivých tonů, jimiž by získalo srdce i duše svých svěřenců, a zahladilo snad někde i stopy zločinného působeni nepřátel pokroku, školy a učitelstva.

Toho si musí býti učitel dnes vědom, že ne všichni žáci přijdou do školy s myslí jasnou, otevřenou a upřímným slovům učitelovým přístupnou, ale že někde bude dosti těch, jichž srdce budou zatvrzelá působením klerikálních vlivů mimoškolních.

Tam bude třeba učiteli zvláštní bedlivosti, veliké trpělivosti a vybroušeného taktu, aby svými vynikajícími vlastnostmi a celým svým zjevem i vším působením setřel s útlých duši dětských tento černý flor, ve který je zahalila škodolibá nenávist služebníků Říma.

To nezdaří se rázem. Však tato záškodnická činnost nepřátel světla nebude také jen chvilková, ale můžeme dobře předvídali, že bude stupňována. Toho musí učitel stále si býti vědom a dle toho musí také zaříditi veškeru metodu svého působení výchovného, které u dětí jedem klerikálním zamořených bude vyžadovali zvláště jemného taktu. Ale dílo se zdaří, tím si buďme jisti. Varujeme však hned na počátku školního roku: „ne horoucnost poválečná ..!“ Duše dětská je organism velice jemný a citlivý!

Učitelstvo si jistě připomene i slova Kristova: „Běda z koho pohoršení pochází“ a přenechá tuto pohoršlivou činnost sluhům Páně, poněvadž samo má v rukou zbraně čistší a poctivější. Nebude užívati lži, klamu a podvodu, ale jen a jen pravdy, čisté pravdy. Její moci zvítězí, jejím světlem snadno pronikne a zničí předivo lží, onen černý flor klerikalismu, kterým nepřátelé pokroku obetkávají duše dětské.

Na mnohých místech bude asi uposlechnuto klerikalních rad a místní černý tábor uspořádá před započetím školního roku slavné „Veni Sancte“ s připadnou promluvou katechetovou. To bude škole neklamným znamením a předzvěstí věcí příštích. Tam musí učitelstvo zachovali zvláště rozumný klid a takt. Ne bázni a strach, ani vyhýbáni se srážkám, ale naopak mužná důslednost, nebojácnost, odhodlanost, nejkrásnější to a nejmocnější děti Pravdy, získají učiteli brzy příznivců a důvěry a z nepřátel jeho udělají přátele.

Začátek školního roku je nejvhodnějším okamžikem, kdy učitel připomene žákům veliký význam vzdělání, kdy podav stručný přehled kulturního vývoje našeho národa, ukáže jim na povinnost jejich vzdělávali svůj rozum a šlechtiti srdce a kdy také rozvine před jejich vnímavým zrakem slibnou perspektivu dalšího našeho vývoje, bude-li dosaženo k němu nezbytných podmínek, jichž pěstováni jest právě úkolem školy, dílny lidskosti, jak velmi případně ji nazval největší učitel všech věků a národů, nesmrtelný náš Jan Amos Komenský.

Ale i učitelstvo musí za této slavnostní chvíle připomenouti sobě velikou svou zodpovědnost a význam i důležitost svého výchovného úkolu. Musí si býti stále vědomo, že k němu jako k budovateli lepši naší budoucnosti upřeny jsou zraky celého národa, že ono má v rukou jeho budoucnost a že na jeho poctivosti, důslednosti, schopnosti a pracovitosti závisí osud příštích pokolení.

Učitelstvo musí ne pouze věděti, ale spíše cítiti na každém místě a za všech okolnosti instinktivně pociťovati, že jeho povinností jest pravdou osvobozovati, očišťovati, osvěcovati duše lidské a hlásí-li se hrdě k tomu, že jeho prací a zásluhou jest politické osvobození našeho národa, musí odhodlaně vyznati, že dnes jeho největším úkolem jest duševní a mravní osvícení národa, které není možno jinak než naprostým vymaněním z nezdravých, záhubných pout Říma.

V tomto boji kulturním bude učitel prvním a musí býti i nejdůslednějším bojovníkem. Bude mu za to trpěli, ale tím nesmí se mu dát odvrátit z cesty začaté, jež vedeme k jistému vítězství.

Dnes může býti učitelstvo jisto, že v boji není osamoceno. Také škola válkou na ceně velmi získala a netěší-li se dosud někde náležité péči, jsou to jen skrovné výjimky.

Učitelstvo i žactvo musí sobě veliké svoje úkoly často připomínali a vždy dle nich jednali. Pak vychová nám škola naše generaci, která bude všemu světu zářili jak náš Komenský si přál a jak předvídal ve splněné již nyní předtuše, jež jest předpokladem dalšího našeho osvobození.

Dnes, kdy se tato předtucha splnila, t. j. když vrátila se již správa našich věci do rukou našich, musíme se přičinili, abychom také my sami se sobě vrátiti, t. j. abychom sebepoznali a tím se stali zcela svými, zcela samostatnými, duševně neodvislými, t. j. vpravdě svobodnými a nezávislými na cizích nám nepřátelských vlivech kulturních i politických. A toho dosáhneme jen úplným se vymaněním z nepřátelské moci Říma.

Tímto vědomím musí býti prozářena všechna práce výchovná ve škole i mimo školu. Toto vědomí musí se stáli společným přesvědčením a vřelou touhou nejen učitelstva, ale všeho národa, neboť jenom tehdy dojde takové svobody, která mu bude požehnáním, poněvadž bude harmonická a přirozená, t. j. vyplývající z celé povahy naší národní i našeho vývoje kulturního.