Reklama v roce 1925: Humanita na železnici? Tak tuhle službu byste ve vlaku nechtěli využít!

Humanita podél trati.

Nadpis poněkud divný, že ano? Všelicos bývá vidět podél trati; usměje se na vás strážný domek, děti vám mávají šátky, bílá nějaká cesta zavolá ,Pojď!‘, jedete-li vlakem ,v létě, nebo ,Buď rád, žes v teple a v suchu!‘, jestliže se leskne podzimním blátem.

Ledacos rychle přelétne za okénkem vagonu a marně za tím hledíte zpět; ale jsou věci, kterých si máte patrně dobře povšimnout, a ty si stouply prozíravě tak, že jich nemůžete přehlédnout — nejlépe tedy hned u stanice. Na příklad hostince.

Ale také všeliká upozornění a reklamní tabule. Lze na leccos upozornit cestujícího, kterého vlak unáší v dálku, i toho, který právě vystoupil z vozu a jde k východu ze stanice. Ale na jedné trati, která v nejbližším pražském okolí probíhá řadou oblíbených vilegiatur a výletních míst, vás pěkně vítá reklama, nad jejíž vhodností a účelností se lze pozastavit: Pohřební ústav Humanita (tam a tam) se doporučuje atd.

Poděkujete za pozdrav, a nežli vlak dojede do příští stanice, kde zase čeká táž Humanita, přemýšlíte, co tu vlastně chce tato reklama? Co chce právě tady? Má vám snad, sedícímu ve vlaku, připomenout, že jste svěřil svůj život strojvůdci, nádražním úředníkům, výhybkářům?

Má vás snad příměti, abyste napsal rychle testament a v něm projevil výslovné přání „chci býti pohřben Humanitou! Jen ta a žádná jiná!“...?

Či snad by to byl originelní, ale ďábelský nápad, jak tímto mementem otrávit prostopášný, zahálčivý život bohatým buržoustům, kteří tam v těch vilegiaturách mají své vily?

Nebo si můžete představit, jak za krásného letního dne vystupuje tam z vlaku dvojice milenců. V onom utěšeném zátiší možno se pomilovat, možno se i zastřelit. Jsou tam lesy a Humanita... Anebo konečně si představujete výletníka, kterak v zimě vzpomíná uprchlých krásných dnů aranjuezských: „Ach, ano, to bylo tam, co měli dobré pivo a Humanitu...“

U čerta, jaký že mají smysl ty reklamní tabule doopravdy?