Morče - skvělý zvířecí mazlíček, který rozdává radost již po staletí

Morče, zapomenuté zvíře domácí

Morče, zapomenuté zvíře domácí, jest starým kulturním zvířetem, původu amerického, Holanďany v 16. století do Evropy přivezené. Jihoamerická »aperea« jest s nim příbuzna, ale ne totožna, máť větší úhel obličejový.

Morče je hlodavec, životem upomíná na králíka, hlasem na prasátko a proto Němci zovou jej »mořským prasátkem«. Maso jeho se ji, připomíná selátko pečené (s citronem v ústech se předkládá). Žere nejrozmanitější látky rostlinné, mrkev, zemáky, řepu, všeho druhu píci zelenou i suchou, zrní, se zálibou pije mléko.

Je to dobráček, hračka dětí, nekouše po nich a dá si lhostejně líbit i zlomyslné nakládání. Rádo si hraje, zejména s druhými morčaty a dovedou třeba l00krát za sebou jednou za druhým bez oddechu těsně při zdích obíhat po stáji.

Je velice čistotné, olizuje se samo a olizuje i drune, při čemž si pacičkama jako hřebenem napomáhá.

Chod jeho zdá se zvolný a spíše jako by poskakovalo, když ale je zle, teprve uviděli bychom pravou jeho mrštnost! V klidu leží na všech čtyřech, bříškem na zemi. Při žrádle dovede nezřídka pacičkama podávat si potravu do úst.

Je-li spokojeno, chrochtá si; v nebezpečí a rozčilení kvičí po způsobu prasátek. Nevzájem morčátka snáší se dobře až na to, že při krmení chce každé nejlepší místečko, stejně jako k odpočinku, uchází-li se 2 samečkové o 1 samičku, dovedou se i kousat, skřípou zuby, dupají na zem, bijí se zadními běhy, škrabou po sobě.

Samička vrhá 2—3krát do roka po 2, 3, 4 ba i 5 mláďatech vidoucích, které již po několika hodinách po porodu běhají již za svou matkou a druhého dne již počínají žrát i krmivo. 14 dní ssají a po 3 týdnech je matka, ostatně již po 14 dnech po porodu spářená, od sebe odmítá.

Jak vřelá byla láska matčina k mladým, tak lhostejný je k dětem svým sameček, ba některý je i tak zlý, že je dovede i sežrat. Proto pozor na něj!

Po 5—6 měsících dospívají a páří se již. V 8—10 měsících jsou úplně zrostlí. Dobře-li se s nimi zachází, vydrží 6—8 roků, kdy je přirozená smrt sklesti.

Kdo se s morčetem zabývá, ochočí jej neobyčejně, žere mu z ruky, dá se od ně chovat, ale cizích se přece jen bojí. Když dostane žrát, je všude spokojeno. Zvyká rychle na nové poměry a miluje celý svět.

Oproti mokru a zimě je choulostivo a může ho nepřízeň zimy a vlhka zničiti. Bývá tříbarevné, zřídka jednobarevné, má štětinky k tělu přilehlé; stává ale i odrůda angorská (na našem obrázku prvé morče, to druhé zadnějši je morče obyčejné).